Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePro ně (pod náhlým dojmem)
Výběr: a2a2a
13. 10. 2001
15
4
3311
Autor
Yeziiinka
I strom se v záklonu snaží spasit letem Ještě než obolenou mízou podepíše košatou závěť ---
V dobách – těch užších
toužení přímek cest obrací se vzhůru
a matky
vždy tak tiché
prosí, pláčí, slibují
za párek malých, obnošených křídel
jaké mají ptáci nad mraky,
jež nespatří už dýchavičný zrak
Tehdy zpívají,
zpívají, jak oni
by přehlušili touhu
povolit už stisk…
(-tak pevně, rozženěle
jak svírají hrdlo osudu
žádný věřit neumí…)
…
Matkám -
jejich kloubům zbělelým až po samý práh bělosti
jejich netlející bázni
po páru velkých, nenošených křídel
TEĎ tak moci z dálek
snést…
4 názory
znovu jedna z těch, kde srdce rozkmitává něco, co už nikdy neopustí náš práh, t,v
Opravdu - už ten prolog je nádhera!
obolenou mízou
podepíše košatou závěť
TIP!!!
Ach, Yezinko!! Slzy a sevření srdce!
"V dobách – těch užších
toužení přímek cest obrací se vzhůru.." Tohle je geniální!
a pak ..."netlející bázeň matek"
Nemám slov TIP