Štěstí

Jedu domů

tramvaj je plná smutných tváří

tváří zklamaných životem.

Starej zapšklej chlapík

si brblá svoje životní moudra 

pod fousy.

 

Žena

jejíž krása už uvadla 

a její okolí jí to dává najevo

upřeně hledí do krajiny za zamlženým sklem.

Její oči

jiska v jejích očích, 

ale ještě nevyhasla.

 

Projíždíme kolem hřbitova.

 

 

Vystupuji na zastávce, 

pěkná 

mladá holka

kost

kundička.

Ječí do telefonu.

Ten na druhý straně nejspíš zavěsil.

Má slzy na krajíčku.

Má taky určitě skvělí tělo 

a vyholenou 

kundu.

 

Ženská

tak 55

Celá od hlavy až k patě

v zelný khaky a maskáčích.

Má dioptrický brýle velký jak talíře

a levný cigára.

Její muž

taky celej v zelený khaky a maskáčích

(asi trempové)

se k ní belhá o holích.

 

 

Tváří se šťastně.

---