Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

K večeru

15. 10. 2001
0
0
1211
Autor
Blaznivkaaa

Nic než jen napsáno...

 

Slunce se dávno schovalo za ohyby hor a kopců v dálce a
nastoupila vláda měsíce a jeho krásných tichých společnic, které
někdo začal nazývat hvězdami, malými slunci zářicími po celý den
viditelnými však jen v noci. Představa noci strávená někde v
přírodě s tím koho milujete při pohledu na měsíc a hvězdičky, to
je sen každého romantického člověka i můj, ale stane se tak, že
ne všechny sny se splní, když mám toho koho jsem chtěla, tak
můžu mít jiného, koho jsem mít nemohla a najednou zjišťuji, že
koho jsem chtěla nechci a koho ne, toho ano. Zní to bláznivě, já
vím, celý život je jeden velký blázinec bez východu do
normálního světa, celý můj život je jeden obrovský cvokhaus,
který se nedá zastavit, i když to nejvíc potřebuju a tak se
prostě dívám na nebe a říkám si jak krásné jsou sny a ještě
krásnější jejich splnění, také si říkám, že můj sen o krásné
romantické lásce se jednou splní a vím, že se to stane, jednou,
jednou ano, nevím sice kdy to bude, ale bude, stejně jako každý
z nás ví, že život není nekonečný, stejně tak se každému z nás
občas splní sen, který si sníme a věřte mi, můj sen mi nikdo a
nic nevezme i kdyby se moc snažil, tak já dopíšu příběh svého
života úplně dokonce i kdybych měla zemřít, docela paradox, ale
je to tak dopíšu ho dokonce i kdybych měla zemřít, zvláštní
protiklad, ale ve skutečnosti také pravdivý. Vím, že láska se v
životě se dá prožít jen několikrát ne-li jen jednou, mám pocti,
že jí cítím, že jí cítím, ale ne k tomu s kým právě chodím,
hmmm, když tak nad tím uvažuju, jsem vlastně strašná mrcha, ale
nemůžu si pomoci, miluju koho bych mohla nenávidět, že mě
opustil a nenávidím toho, kdo je se mnou den co den. I tak v
tom, ale vydržím ještě žít, protože nedokážu někomu říct, že je
konec, neumím to, potřebovala bych se to naučit a vlastně vždyť
to ani nechci, dělám si tu malou zpověď, moje srdce hoří, pláče,
sténá a nikdo si toho nevšimne, protože nikdo nezná moje pocity
nikdo nechápe, snad ani nikdo chápat nechce, tak se omlouvám,
žijte si dál svůj život ve snech a krásných představách jak já,
zraňte se, uzdravte a začněte zase znova, vždyť o tom celý život
je!


fox
15. 10. 2001
Dát tip
šak jo :)

Manuria
15. 10. 2001
Dát tip
Žít život jen ve snech a krásných představách? Vždyť to by ani nebyl život...

Danny
15. 10. 2001
Dát tip
no jo, no...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru