Trvalé svítání

Proměnila´s mne na slunce

Zasloužil jsem si úsměv ?

Nevím

 

Proměnila´s mne na déšť

Kanu podél zdí

Těch skleněných

 

Vím, co mne čeká v čase nejbližším

Svátek Všech svatých

Svatozář nemáš

 

Můj hlas Tě nevolá

a oči nehledají

Jen srdce bije pro Tebe

 

Jen srdce v utrženém zvonu

Proč tolik zvonů z věží padá,

že se i louka modře rozpláče ?

 

Některé slzy ve světě se ztratí

jiné uvíznou v dětských ručkách

pod celofánem herbáře

 

Podívej Podzim Labutě letí na jih

A láska s nimi

Nemávám

 

Jen na dně moře

na strništi modravého lánu

hledávám

 

plamínek něhy

 

Neotáčej se

Objal bych Tě

Bolíš

 

Kamínek jsi

Kamínek sladký

Krok mám dnes vratký

 

A vrátky

zpátky

neprojdeš

 

Proč ještě na zázraky věřím ?

Protože se dějí ?

Ó ano, někdy na chvíli

 

Hrdličce

křídla

přistřihli …

 

V okvětních plátcích leknínu

bílý a růžový sníh

Tvoje rty a s nimi ovčí kůže

 

Obloha zatažená

beránky večerní

rosy

 

Srdce mi padá na kolena,

modlitbou beze slov o cosi ještě

prosí

 

Zdvíhá se na déšť

očima jsme

bosí

 

a v dálce hřmí

Obloha je

dnes fialová

 

Na Poloninách

rozkvetu Ti pod nohama

modrými květy lip

 

V Karpatech

orsejí

zlatou

 

V Brně

vůní

medu

 

Tříštění ledu

za Herakleovými sloupy

na Sahaře

 

a víc už nic

jen záře

věčně planá ?

 

A rána

jednou

denně ?

 

Kdo srdce slíbil ženě

a zůstal sám a nebo naopak

a střemhlav vzlétl do oblak

 

Sněženka pod závějí

pohádku nekonečnou

zpívá

 

Za devatero horami

a řekou jednou

nebyl jeden princ

 

Princezna měla vlasy

plné lučních květů

a čas byl rozevlátý k létu

 

Na polích ječmen smetanový

a v něm nebes král

v dlaních tajemný svatý grál

 

slzy a krev

 

Příliv slunce

nakreslil do stinného mechu

tvar srdce,

 

akord vzdechu

 

A laně noci

pijí touhu do dna

Uprostřed ledna uprostřed ledna

 

U studny stojíš

s plným okovem

mých pout

 

Přivázán k Tobě

jako ke snu

smím jen plout

 

Ne obejmout

Ne obejmout

 

Každého něco někdy bolí

tak už to prostě je

Nebe je z modré naděje

 

a země z pokosených trav

Jednou je nepokosím

Položím si Tě do nich celou

 

a ovinu Tě hvězdami

na mléčné dráze líbání

Trvalé svítání

 

Jen nevím, kdy to bude

Víš to snad Ty ?

A kdo to vůbec ví ?

 

Kameny na všech planetách

sní také o proměně

Možná jako já o jedné ženě

 

Mlčí už celé věky

Nevíme o nich nic

Jen někdy zaslechneme zpěv

 

Je jako náš a přece čí je ?

Labutí šíje změkčila jej

Poslouchej

 

Labutě letí na jih

Peříčko bílé z nebe spadlo

Co to znamená ?

 

Peříčko jedno,

tisíc závějí

a mosty blankytné

 

třpytivou nadějí

 

Peříčko jedno z nebe sněží

Na horách skleněné zámky střeží

Naše srdce v nich planou

 

Zazděná neopětovaným

nashledanou

 

A přece možná

zítřek bude hebký

podaný na Tvé dlani

 

Chryzantémo

---