Oblečení součástí hudebního stylu

Současný trend lidstva je se zařazovat do nějakých skupin a dnes jde podle stylu oblékání dost dobře poznat, co ten člověk poslouchá. Možná, že se lidé nesnaží až tak zařadit, ale podvědomě se jím jiné oblečení líbí a to dost často souvisí s hudbou. Určitě na ulici poznáte aspoň základní hudební směr různých lidí, tak nějak všeobecně. Dobře jdou poznat lidé, kteří poslouchají hip-hop, díky jejich placatým kšiltů a kalhotách s rozkrokem pod koleny. Zastánce heavy rocku, či metalu taky dost dobře poznáte, podle dlouhé hřívy vlasů a různých ostnů, ale rozdíl mezi rockerem a metalistou nemusíte na první pohled poznat. Punkeři taky často nosí ostny a různé ozdoby, jako řetězy a nášivky, podobně jako rockeři a vyznavači metalu, ale podle jejich specifických účesů, nejdou tak lehce přehlédnout a s nikým si je tak snadno nespletete. Taky můžete potkat plno lidí s dredama, ale ty dnes nosí jak hip-hopeři, punkeři, lidé vyznávající reggea, ska, a rockabilly, rocksteady, ale taky teknaři a drumeři.

Ale tohle je normální evoluce v hudbě a každý si tak navzájem dává najevo kam patří. Nemyslím, že by na tom bylo něco špatně, hodně lidí bere hudbu nejen jako nástroj relaxace, ale jako životní styl a hudba takovým lidem dává dost volného prostoru pro vyjádření svých postojů. Každý má právo na svůj názor a dost lidí ho vyjadřuje přes hudební sféru. Za každým hudebním stylem stojí nějaká filozofie, ať už horší nebo lepší. Skoro nic neodsuzuji, ale dost nechápu disco, a taky nacistickou odnož Oi hudby. Člověk, který poslouchá disco se snaží být akorát co nejvíc moderně a pečlivě oblečený, ostatní hudební styly mají většinou ve stylu oblékání mnohem hlubším podtext. Takový punk, číro na hlavě znamená svobodu(číro je původně indiánský účes), obojky mají poukazovat, že každý člověk je svým pánem a nesouhlasí s otročováním, roztrhané a nekonvenční oblečení zase znamená neposuzuj lidi podle toho jak jsou oblečení, protože šaty opravdu člověka nedělají. S tím souvisí, že punk, hard-core, ska, reggea a mnoho dalších hudebních směrů mají hlubokou ideologii, kterou žijí. Nevím jak ta ideologie je u lidí, poslouchajíc disco. Asi chodit na akce, vymódění, vyžehlení a vzájemně posuzují své nové účesy, hodnotí kdo si koupil nějaké nové fajn růžové triko a kdo je dnes král parketu. Ale možná tomu nerozumím a je to trochu nadsázka. Zatím co první skinheadi měli jistě dobrou ideu, vycházejíc z jamajských Rude boys, kteří byli samo s sebou černoši, tudíž je jasné, že první skinheadi nejsou rasisti. Zatímco nacistická odnož Oi hudby má různé předsudky proti lidem a tyto své komplexy schovají za vlastenectví a patriotismus. Tyto lidi vyloženě nechápu, nejen že jsou rasisti, ale z jejich chování se zdá, že nesnáší žádnou jinou skupinu lidí, ať jsou to hašišaci, punkáči, teknaři, dredaři, feťáci, homosexuálové, prostě tato skupina lidi miluje velké, namakané bílé vlastence, co to nemají v hlavě v pořádku, když se ztotožňují s politikou A. Hitlera.

Proti jiným směrům a stylům v podstatě nic nemám, ať už je to hip-hop nebo něco podobného, protože na začátku byla nějaká myšlenka. Hip-hop vychází ze zkušeností lidí, žijících v ghettech v bídě, třeba za to ani nemůžou, protože ono není zas tak lehké se z tamta vyhrabat, pokud se narodíte do úplného nic. A taky dává lidem tento hudební styl možnost říct si co chtějí, umožňuje jim to v podstatě jednoduchá hudba, stejně jako punkerům. V téhle hudbě jde o názor. I když dnešní hip-hopeři jsou většinou pózeři, co jezdí v drahých autech a v svým tracku rapují o tom jak si užívali na párty, o svém jedinečném stylu a jen umí kritizovat všechny okolo. Tohle je druhá strana mince. Zatímco punk a HC dnes stále zůstává o názoru, ale taky začínají přibývat kapely, které o sobě prohlašují, že hrají punk a neví o jejich názorech nic. Ale tihle lidé podle mě po světě chodili vždycky a chodit budou dál. Kdo doopravdy vidí svůj život v nějaké hudbě nemusí nutně mít příslušné oblečení, musí mít svůj názor, cítit to v srdci a žít podle svého přesvědčení, na nic si nehrát.