došel jsem domů a nalezl vše na svém místě

vzpomínky jako fláky krvavého masa všude po zdech

trnovou korunu v koutě na hajzlu

ledničku stále trpělivě čekající na příchod svého pána

postel potrhanou nálety nočních netvorů

tak jsem ji odložil

malou adélku s maskou štěněte na hlavě

vyčuhovaly zpod ní jen copy

sáhnul jsem na ni a pořezala mi ruku

uplynulo pár dní

všichni jsme zase volní na dně svých propastí

adélka na prolézačkách křičí jako poraněná hračka

z obýváku houkají televizní hlasatelé

projdu se po městě a ucítím pach nezájmu

pověsím si čelenku na zeď jako trofej

kde jiní mají paroží mám já boží chrchel

adélka už zase spává v krabici od bot

zranitelná jako angorské kotě

prvních pár dní to bylo nejtěžší

zapomenout na tu tupou bolest ze všech stran

propít se k poznání světa za úsvitu

zvyknout si na adélčin hrdelní pláč

který usedavě smáčí plovoucí podlahu v kuchyni

jako radioaktivní déšť smáčí pole v oblasti výbuchu

a ani tam už nikdy nic neporoste

uplynulo pár týdnů

plácali jsme se ode zdi ke zdi

na našem výletu do neznáma

každý den mluvit o těch stejných věcech s těmi stejnými lidmi

poslouchat smích . sypal se na zem jako peníze

poslouchat smích cizích holek s očima od sazí

sledovat křivky jejich těl elegantně mizet v zákulisí

teď jsme doma

jen je občas třeba trochu praštit do krabice od bot

aby přestalo to táhlé kvílení

doneseš adélce do jejího vězení hrací kostku

ona už sama pochopí kdo určuje její osud

vyber si číslo

vyber si číslo a vysaj ho

vyber si číslo

/oddělila se ze mě

moje společnice na cestách

jako by povstala z mého žebra

ochutnala práh domu

jako by si myslela, že je teď volná

vždycky zničíš jen to

co sám zničit chceš/