Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Smím prosit

31. 01. 2010
18
23
3769
Autor
pozorovatel

Smím prosit

 

Chlapec naprosto nehnutě – prkenně stojí na náměstí a čeká. Fakt, že na někoho čeká, prozrazují pouze oči, které těkají zleva doprava. Za jeho zády je vidět harmonikář v slunečních brýlích, který hraje neznámou melodii a u nohou mu leží pes. Kolem chlapce proudí mnoho lidí, když se najednou za zády chlapce vynoří ruce a přikryjí mu oči. Chlapec se usměje, ale hned se zas ovládne a dál se tváří kamenně.

Sledujeme dívku, jak kolem chlapce neprojde, ale protančí. Je rozverná, hraje si s jeho šálou, políbí ho na ústa a stále si poskakuje v rytmu harmonikářovy melodie a prozpěvuje. Vždy, když chce chlapec něco říci, zastavit ji, zvýší dívka hlas a tančí urputněji. Chlapec se dívá kolem sebe (dívka je jediná mezi lidmi, která tančí), stydí se, neví, co s rukama. Dívka ho láká, chytá za ruce, snaží se ho roztančit. Chlapec ten tlak nevydrží a pevně stiskne dívčiny ramena a zastaví její rytmus a tím i zpěv. Dívka se otočí zády k chlapci a dívá se na harmonikáře. Když se jí chlapec dotkne ramene, trhne sebou. Chlapec jde k harmonikářovi a vloží několik mincí do jeho klobouku. Harmonikář zaslechne cinkot a pokyne hlavou.

Dívka se na chlapce usměje, vezme za ruku a táhne ulicemi. Procházejí městem v čase, kdy je všude plno lidí. Kolem jsou slyšet nejrůznější zvuky, které se objevují a mizí. Vše je vyjadřováno hudbou. Umělá hudba lákající zákazníky, opilecký zpěv lůzy, vágus na lavičce nesrozumitelně zpívá, černoch lákající turisty do bordelu, dvě hádající se ženy, plačící dítě, zvuk motorů, sbíječky. Dívka všemi těmi tóny tančí a snaží se i roztančit chlapce. Ten je však nesvůj, vidí přísné tváře kolejdoucích a děti, jak se jim smějí. Dívka se obtočí kolem kandelábru a nabídne ruku chlapci. Je slyšet francouzský chanson. Muž s prošedivělými vlasy přistoupí k dívce, ukloní se a vyzve k tanci. Při tanci mluví italsky a směje se. I dívka se směje a občas koukne na chlapce. Ten ale jen stojí a dívá se. V průběhu tance se dívka směje čím dál méně. Píseň skončí, dívka poděkuje muži a odchází směrem od chlapce a neotočí se. Chlapec udělá tři kroky za dívkou, ale nedoběhne ji a nezastaví. Jen tam stojí a slyší další chanson a vidí postaršího muže o samotě tančit a smát se.

Chlapec se sklopenou hlavou jde ulicí. Zvuky a melodie ulice ubývají a chlapec jimi monotónně prochází.

Chlapec stojí u žebráka, který znovu hraje na tahací harmoniku neznámou melodii. Chlapec vyndá z kapsy peněženku a vloží žebrákovi do klobouku několik papírových bankovek. Žebrák nepokyne hlavou, dohraje, vezme klobouk, nasype obsah do igelitové tašky a odchází se psem.

Chodců je čím dál méně. Blíží se večer, chlapec prochází kolem rozsvěcujících se lamp. Jen občas je slyšet hudba a něčí konverzace. Jak ubývá chodců a zvuků, chlapec se víc a víc pohybuje v bocích, což ani trochu nepřipomíná tanec. Občas k pohybu boků přidá i jednu ruku. Luskne si prsty. Ve chvíli, kdy na něj některý z chodců pohlédne, přestane se pohupovat. Náměstí je téměř vylidněno, jen občas někdo projde. Chlapec monotónně pohybuje boky, rukama a občas si i přešlápne. Nakonec se i odpoutá z místa a popoběhne, což mu však příliš sebejistoty nepřidá. Přijde si jako idiot. Rozhlédne se kolem sebe, zvedne hlavu k nebi a roztočí se. Začne se čím dál víc hlasitě smát. Až se zastaví a jak se mu točí hlava, tančí. Je uvolněný, chytne rytmus, obtočí se kolem lampy, využívá překážek a tančí s nimi. Prochází stejnou trasu jako na začátku. Jen nikde nejsou melodie jako prve, všude je ticho.

Nakonec celý udýchaný se zastaví, opře rukama o kolena a chytá dech. Tváří se spokojeně. Narovná se, utře pot z čela, zahledí se před sebe a v tu chvíli stojí na náměstí stejně jako na začátku. Jen je všude ticho a žádný člověk. Po chvíli dokonce i těká očima zprava doleva, jako by na někoho čekal.

 

 

 


 

Charakteristika postav:

Chlapec:

Kolem 17i let. Hubený, tmavě oblečený, melancholický výraz ve tváři, smutné, zvědavé oči, těžkopádný. Až nápadně podobný mladému Franzu Kafkovi.

Dívka:

Kolem 17i let. Extrovertní, veselá, rozcuchaná, rozverná, s červenými líčky, barevně bohémsky oblečená, menší než chlapec.


23 názorů

to je takový zkrácený harold a maude, ne?:)

jako skutečné záběry, tanec a hudba na ulici super nápad**

pozorovatel
17. 02. 2010
Dát tip
no to je skoro to samý

guy
17. 02. 2010
Dát tip
jako ne o tom samém, ale o něčem, v čem byly stejné rekvizity - harmonika, pes, zpěv a tak ..

guy
17. 02. 2010
Dát tip
ale né - na to, že jsi pozorovatel, jsi četl dost nepozorně - psal jsem o evokaci určitých reálných situací z minulosti, které jsem měl chuť zpracovat :-)

pozorovatel
17. 02. 2010
Dát tip
jo, že bys napsal povídku o tom, o čem já psal scénář?:) zkus báseň

guy
17. 02. 2010
Dát tip
no, asi nejspíš prozaicky, ale jak už jsem uvedl - musel by nastat ten správný čas

pozorovatel
17. 02. 2010
Dát tip
jak zpracovat?

guy
17. 02. 2010
Dát tip
se k tomu vracím po delší době, nestačil jsem k tomu ještě nic říct, takže - pojetí je mi blízké a podle mě se k tomu hodí některé rekvizity v tom mi evokovaly určité reálné situace z minulosti .. dokonce jsem dostal chuť to nějak zpracovat, ale musel by přijít nějaký správný čas

ceder_john
01. 02. 2010
Dát tip
zen?

A.H.
01. 02. 2010
Dát tip
To mi připomnělo báječný muzikál Děti ráje. Tam se taky pořád motají kolem kandelábrů. *t*

Nebo ty do něj nelez.

ceder_john
01. 02. 2010
Dát tip
tak mazej do tibetu

oleandr
31. 01. 2010
Dát tip
líbí

K vrcholu se leze přes překážky.

ceder_john
31. 01. 2010
Dát tip
však je tam ta strojařina cítit valerie: když na to budu chtít přijít, tak pudu ven.. ale nechápu tohle předkládání jakože snový reality..a to že ji dokáže někdo ocenit, když to sám dokáže zažít..a jen kvůli tomu k tomu mám bejt smířlivej..protože mě to uvrhlo do jakýsi nostalgie patetičnosti atd.?

Spíš jestli by ta charakteristika neměla být na začátku.

pozorovatel
31. 01. 2010
Dát tip
ale já jsem na strojárně

"Proč to" tam nemusí být napsaný, na to má čtenář/divák přijít sám.

ceder_john
31. 01. 2010
Dát tip
měl si zůstat na strojárně.. tohle bezdůvodný rozdávání peněz, tanec, a zvuky ulice no ne..kurva a nakonec se podobá kafkoj..a kde je nějaký proč to?

Dost slušný. Pěknej nápad.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru