Nezapomenout

Nezapomenout

Ležím na oblečení poházeným po posteli a koukám ven napůl zataženou roletou. Za oknem se na důvěrný větvi chystají kosi spát, dost rychle tahle zima utíká, říkám si, možná až moc rychle. Za chvilku asi usnu. Máš hlavu položenou na mojí pravé paži a poslední paprsky tohodle dne ti dopadají na unavený víčka. Sentiment. Potichu oddychuješ, klidně a vlasy ti proplouvají všude kolem. Trošku se pohneš, cosi v polospánku šeptneš a na rtech ti zavoní náznak úsměvu. Zakrývám ti paže. A pak najednou ticho. To ticho, pro který stojí za to žít. Pomalu usínám, už jenom chvilku dnešní den. Blondýnko moje maličká… usínám, spím. Něco mi šeptáš ze spaní. Ticho, klid. A na horizontu… jasno.