Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jak brácha vynalezl rybí salám

08. 02. 2010
33
54
5013
Autor
čučenka

Jednoho krásného dne Bohyně rozhodla, že jsem se jako jedináček vyhřívala na výsluní už dlouho - více než dva roky, proto mě prostřednictvím rodičů trošku zlomyslně obdarovala bratrem. Zprvu mě hýbající se panenka zaujala, ale jakmile jsem zjistila, že ten malý tvor strhl všechnu pozornost na sebe, rozhodla jsem se projevit zásadní nesouhlas s pobytem vetřelce v mém domě. Protestní pobyt ve skříni se ukázal jako kontraproduktivní, neb jsem byla několikrát nalezena a vytažena, načež moudří rodiče došli k názoru, že bude lepší mě ignorovat.

Nezamýšlený pokus o vraždu sourozence, který jsem málem spáchala vrtáním ukořistěnou vývrtkou do miminčí pusinky, byl bystrou babičkou zmařen v zárodku a přiměl mé rodiče zvýšit svou ostražitost. Malý Peťanek tak bez úhony dožil věku, kdy se začal batolit a já jsem nakonec pochopila, že s bráchou je svět veselejší.
Už v útlém dětství bylo vidět, jak se naše povahy diametrálně liší. Zatímco já jsem byla rozený filozof a fanoušek aplikované vědy širokospektrálního záběru, můj brácha byl úzce zaměřený specialista. V centru jeho pozornosti byly ryby.
V potoce pod chalupou stavěl pomocí klacíků obdoby maličkých bobřích hrází, kterým říkal přeruble, aby vytvořil prostor pro rejdění pstroužků. Domů chodil zmáčený, promodralý zimou, ale přešťastný. Léto trávil v podstatě v předklonu, nohama po kolena ve vodě a s rukama po lokty mezi kořeny stromů, převislých nad hladinou.
Při jiných činnostech byl pozoruhodně nesoustředěný a neohrabaný. Při pokusu splnit maminčin příkaz ve znění – přinést ze sklepa hrnec s polévkou – zakopl na posledním schodu s takovou razancí, že maminka při následné snaze dostat všechny ty zatracené nudle zpod skříně na chodbě, došla k poznání, že nechtít po Peťovi nic jí ušetří mnohem více času, než  jeho pomoc.

Dodnes se v naší rodině traduje historka, kterak se maminka na velmi krátkou chvíli domnívala, že stačí mírně zapojit mozkové závity a drobné katastrofy v naší domácnosti, způsobované mým zbrklým bratříčkem, budou zažehnány. A s vítězným úsměvem  ho poslala do spíže, přinést dvě slepičí vajíčka. Ovšem pozor! Nikoli v rukou! Dostal přesné instrukce, které měly vychytat všechny možné varianty pohrom. Úkol zněl: vzít prázdné plato pro 30 vajec, do něho opatrně po jednom uložit ta dvě požadovaná vejce a poté je takto bezpečně dopravit do kuchyně. S čím ovšem maminka nepočítala, byla rychlost, s jakou se nadšený bratr, splnivše první část úkolu bezchybně, otočil s pevně třímaným platem ke dveřím. Vybral tu zatáčku tak prudce, že oběma ochraňovaným vajíčkům doslova podtrhl půdu pod uvelebeným zadečkem. Typický  zvuk dvojího křápnutí maminku dovedl k pochopení, že na bráchu je prostě krátká.

V pubertě se naše odlišnosti projevily ještě výrazněji, a to nejen ve fyzické oblasti. Když jsem mamince nadšeně líčila průniky paralelních světů, červí díry a časové smyčky, ta těžce zkoušená duše, ponořená ve vlastní starosti, s nepřítomným pohledem mechanicky přikyvovala, načež mě s náhlým záchvěvem obav soucitně pohladila po hlavě a prohodila. „No jo, je to moc pěkné. Ale hlavně, aby ti to nic neporobilo v hlavičce, Miluško“.

Myslím, že maminka měla mnohem raději mého bratra, který s pubertou vyrostl ze své nešikovnosti a navíc jí kladl pouze otázky, jež vyžadovaly minimum soustředění a jednoduché odpovědi. Třeba že večeře bude za půl hodiny.

Když jsem odmaturovala, maminka si viditelně oddechla, neboť se zdálo, že přes moji intenzívní snahu jsem dospělosti dožila, „aniž by se mi v hlavičce porobilo, co nemělo“ a dokonce jsem obdržela papír, určitou měrou dokazující moji způsobilost k normálnímu životu.

K aplikované vědě se mezitím dostal můj bratr. Byl zaujat zvláštní mezerou v sortimentu řeznictví, neb nemohl pochopit, proč ještě nikdo nevyrobil rybí salám. Rozhodl se pro průkopnickou činnost v této neprobádané oblasti a s vidinou slávy a brzkého zbohatnutí nalovil velký kbelík plevelných rybek. Trochu je povařil a poté pomlel i s kostmi. Kdo by se s tím vybíral. S obrovským tvůrčím nasazením vmíchával do hmoty mouku, vejce a různé druhy koření. Přiměřeně, přiměřeně. Nakonec slavnostně prohlásil, že první rybí salám je připraven a naplnil tou zvláštní hmotou umělá salámová „střeva“.

A pak se udilo. Tatínek s bráchou vyčistili uďák, naložili ho tím nejlepším dřevem a zapálili. Usedli vedle něho, spokojeně sledovali proužek kouře linoucí se komínkem a těšili se na salám. Maminka, poněkud nedůvěřivá k novotám, mezitím nastrouhala obyčejný eidam, smíchala ho s nakrájeným dietním salámem a vložila do mikrotenového sáčku, kterýžto pak zavěsila mezi rybí salámy.

Tatínek s bráchou hlídali uďák až do rána a střídali se v přikládání. Na odpoledne bylo svoláno blízké příbuzenstvo k premiérové ochutnávce zcela převratné rybí delikatesy.

Když přijel strejda s tetou a oběma bratranci, brácha je seznámil se svým podnikatelským záměrem, načež odklopil uďák a vytáhl finální výrobek. Nastala slavnostní chvíle prvního zakrojení. Brácha salám rozřízl v půli, odkrojil si kolečko podezřele šedé hmoty a vložil do úst. Blažený výraz se mu rychle rozplynul, neboť rybí salám připomínal nejen barvou a konzistencí, ale zřejmě i chutí střešní krytinu zvanou eternit. Když to odmítl pozřít i náš pes, pochopil bratr, že některé výrobky na trhu patrně nechybí díky nedostatečné invenci velkovýrobců, ale zřejmě proto, že tudy cesta k úspěchu nevede.

Nyní dostala příležitost prozíravá maminka a její pohotově nachystané náhradní pohoštění. Eidam se vlivem tepla a kouře roztavil, smíchal se salámem a vytvořil tak velmi chutný mozaikový uzený sýr typu bača.

Za týden po tomto salámovém debaklu jsem přistihla bráchu, jak se zadumaným výrazem vytahuje z uvařených okounů a karasů hlavní kostru, vytahuje mlýnek a pozorně studuje recept na masové  karbenátky…

 


54 názorů

čučenka
24. 02. 2011
Dát tip
Ale já jsem to opravila, oboje. Moje kamarádka má spolužačku provdanou do Chorvatska, kde žije už mnoho let, takže na ni vznesla dotaz a bylo jí odpovězeno. Pokud mi Chorvatka napíše, že ta věta zní takto, tak ji tam dám, no ne? Jsem se na to přímo ptala, zda deca, nebo djeca. Ale klidně to opravím znovu dle tebe, já to nedovedu posoudit, fakt chorvatsky neumím. :-) A slovo "verva" jsem už včera nahradila "razancí", tak snad je to lepší.

Edvin1
24. 02. 2011
Dát tip
Re: Jak brácha vynalezl rybí salám. Pochybuji, že s tou jednou mojí výhradou něco uděláš - v případě oné povídky se srbskochorvátským titulkem jsi to také neudělala. Navzdory ujištění. Přitom se jednalo o zjevnou chybu, navíc v titulku.

Edvin1
24. 02. 2011
Dát tip
Hrabal stojí za přečtení - filmová adaptace je o něčem jiném; to už je dílo třeba Menzlovo (i když inspirované Hrabalem). BTW, Hrabal také používá směs klasické a hovorové češtiny, s podobně bohatou zásobou slov a slovních obratů, a těmi nekonvenčními jazykovými experimenty se mu daří vyjádřit myšlenky, jež by jinak vůbec nemohl přenést do psané podoby. U něho se ovšem jedná o hovorovou češtinu středních Čech, u Tebe spíš o "moravštinu" či "slezštinu" - o to jsi originálnější. Piš tedy takto dál.

čučenka
23. 02. 2011
Dát tip
Tak s tím Hrabalem je to podobnost naprosto neúmyslná, já se přiznám, že jsem ho nikdy nečetla (viděla jsem jen filmy) a to, co zmiňuješ, jsem ani nikde jinde neslyšela. Ten "salám" byl prostě šedý, vypadal jako eternit, to se nedalo nijak jinak podat. S tou vervou máš asi pravdu, pokusím se s tím něco udělat.. A jinak moc děkuji :-).

Edvin1
23. 02. 2011
Dát tip
Hezké čtení, pozoruhodná příhoda, jaké se mi líbí nejvíce - prostě život, jak jej vidíme až po mnoha letech. Co se tehdá mohlo jevit jen jako problém a starost, je dnes úsměvnou vzpomínkou. Prostě ten nadhled, časový odstup je zde znát. Jazyk: Závidím Ti tu kultivovanost, bohatý slovník, styl i zručnost, s jakou používáš jednotlivá slova i celá slovní spojení. Klasický jazyk, naprosto přirozeně obohacený o výrazy nářeční a hovorové - typické pro sečtělé (a inteligentní) Moravany či Slezany. Mám jen jednu výhradu: "...zakopl na posledním schodu s takovou vervou...". Myslím, že "s vervou" se dá provést jen něco záměrně. Zakoktat se, něco poplést či klopýtnout spíš ne, neboť se nejedná o vědomé jednání. Pak už jen postřeh, nikoliv výtka: "... rybí salám připomínal nejen barvou a konzistencí, ale zřejmě i chutí střešní krytinu zvanou eternit." Tato věta mi evokuje Hrabala. Někde píše něco o lívancích, co chutnaly jako (stočený) dehtový papír, tedy taky střešní krytina. Krmil tím svoje kočénky, ale ty to, myslím, taky nežraly. Ale to je určitě náhoda.

clovrdik
02. 07. 2010
Dát tip
hezký milý čtení :-)

FAE BOMB
25. 03. 2010
Dát tip
Vývrtkou bych doporučoval vrtat do hlavy. Bylo by to podstatně efektivnější, avšak stejně poměrně nespolehlivé. Doporučoval bych zinscenovat "nešťastnou náhodu", aby nebylo podezření. Malý děti jsou ale naštěstí blbý... No, aspoň jsi to přiznala. Dej to přečíst bráchovi a *

Janina6
28. 02. 2010
Dát tip
To se fajn četlo :-)

macecha
26. 02. 2010
Dát tip
i když to tak autorka nemyslí, já jsem přesvědčena o tom, že matky mají radši syny a tátové dcery. Mám s tím mnohaleté zkušenosti. Pěkné vyprávění .... T***

Robinia
17. 02. 2010
Dát tip
:-)

Čučím Čučenko jak u Vás asi bývalo veselo. Nebo se to s léty "ulželo"?

...přerubmout třeba klacky a hodit je do vody a říkat tomu přeruble, naprosto dokonalé :)

čučenka
16. 02. 2010
Dát tip
brácha se stal malířem pokojů a porybným :-) a přeruble tomu fakt říkal, nevím, kde to vzal on..

...přeruble, kdes to vzala? :) *

avox
16. 02. 2010
Dát tip
náramně pobavilo... a jaké povolání si brácha zvolil? :-)) */

supr, vtipný a pěkně napsaný:).

satannáš
12. 02. 2010
Dát tip
mě rozsekala hlavně ta část s těma dvěma vejcema....:o)))

damaxy
11. 02. 2010
Dát tip
:)

čučenka
09. 02. 2010
Dát tip
no pane jo, fakt recept na rybí salám! Ale brácha tam asi nedal ten bůček, nebo nevím.. bylo to suché a hnusné :-)

guy
09. 02. 2010
Dát tip
Léto trávil v podstatě v předklonu - to je skvělá definice a jinak - kdyby tenkrát byl internet, tak by brácha zjistil, že všechno už vynalezeno bylo - viz třeba: http://www.mrk.cz/kucharka.php?id=2434 :-)

papouch
09. 02. 2010
Dát tip
jejd.: zpruzený! :-)

no tak to je super, Miluško! (a ten salám bych rozhodně nevzdávala :))) )

jejdavilda
09. 02. 2010
Dát tip
Jsi uzený papouch?

čučenka
09. 02. 2010
Dát tip
:-) můj brácha je studnice nápadů, chystám pokračování, Jarmilko... (díky)

teda to je tak půvabné čtení, až je mi líto, že skončilo příliš brzy *******

Musím říct, že při představě rybího salámu se mi doslova obrátil kufr:)Jinak vtipné, roztomilé, poetické. Pěkně jsem si početla.t

papouch
09. 02. 2010
Dát tip
bo o uzení něco vím

čučenka
09. 02. 2010
Dát tip
ty jsi šťouravý papoušek, co? :-D Jak bys asi tak složil studený oheň? Naše rodina to neumí, my prostě zapálíme normální horký oheň (nad nějž se zavěsí sýr), který se posléze nechá téměř vyhasnout...a pak už jen tak doutná. Stejně nevím, k čemu ti ten podrobný popis bude, páč to fakt nebylo jedlé.. Ovšem nakládané rybí karbanátky pak brácha udělal skvělé.

papouch
09. 02. 2010
Dát tip
ve studeném se nerozpustí eidam

čučenka
09. 02. 2010
Dát tip
Papouchu: vymyšlené to není, když se douzuje studeným kouřem, může to být delší dobu, třeba i celou noc.. rybina cítit vůbec nebyla, páč to byl prostě humus bez chuti. Ostatně se to stalo před 35 lety, nebo tak nějak. Ale s tím sýrem, to máš pravdu - na ten stačila sotva hodinka, jen aby se rozpustil a pak se dal ztuhnout do chladu. Jaká to byla střeva, to nevím, ale naši tvrdí, že taková ta pergamenová, což pro mně značí, že umělá, nikoli pravá. :-)

papouch
09. 02. 2010
Dát tip
to je vymyšlené, že? Páč ten eidam ve finále by musel smrdět jak cyp, bo byl s tím rybím nesmyslem v jedné udírně.. a vůbec je to také pochýlené, umělá střeva se do uďáku nedávají; a to udili celý den a celou noc?? to muselo být na uhel, atd... Technicky mi to nesedí, no .. A nakonec - po tomhle by se musela ta udírna odstřelit a postavit nová, bo tu rybinu už nikdy neodsmradíš.. já tě nevim, čéče..

Paráda! Naprosto vymazlená, košatá souvětí. A ten jazyk... Takový způsob vyjadřování miluju. Zdánlivá lehkost, ale tuším za tím mnoho práce.

Paráda! Naprosto vymazlená, košatá souvětí. A ten jazyk... Zdánlivá lehkost, ale tuším za tím mnoho práce. Dovolil bych si jen tak kosmeticky zasáhnout v pátem odstavci, kde by se místo - navíc jí dával pouze otázky - hodilo spíše - pokládal otázky. A ještě nářeční výraz - neporobilo - by mohl být v uvozovkách.

moc pěkný příběh*

čučenka
09. 02. 2010
Dát tip
ále, to je taky jen "umělecká" nadsázka :-)

no, rozené filosofky nemá doma každý :o)

čučenka
09. 02. 2010
Dát tip
na mně taky nebyla, taťka - myslivec, mě s ní učil střílet už v 9 letech :-)

na syny není potřeba brokovnice :o)

čučenka
09. 02. 2010
Dát tip
všichni mají raději syny? Béééé, jdu trucovat do skříně :-P

i otcové mají raději syny :o) nebo sny? ...

baaba
09. 02. 2010
Dát tip
Pěkné a veselé T

jejdavilda
08. 02. 2010
Dát tip
haber- bo je to pravda a je to zasložené, s dcerami jsou jen problémy

čučenka
08. 02. 2010
Dát tip
Jinak si nemyslím, Hábere, že matky mají raději syny, to byla jen taková autorská invence :-)

čučenka
08. 02. 2010
Dát tip
hlavička v pořádku, díky za optání :-)

jejdavilda
08. 02. 2010
Dát tip
A tou hlavičkou je to včil jak? :-)*

Háber
08. 02. 2010
Dát tip
rybie* fašírky* sa dajú urobiť:)* prečo dievčatá sú vždy presvedčené, že matky majú radšej synov?*

Puzzle
08. 02. 2010
Dát tip
:-))

Bíša
08. 02. 2010
Dát tip
Tip.

Vaud
08. 02. 2010
Dát tip
:-))*

Yvaine
08. 02. 2010
Dát tip
Pěkné:)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru