Braši z dvaasedmdesátýho

"To malé nic co jsem do tebe vpustil je takové nijaké viď?"

-- Waters sedá k hammondkám - už brzy se to má povíst Stěny pokoje barví vycházející slunce a rána jsou teď chladnější Páchne to tu kočičinou Dívám se ven vydlabanou dírou: přede mnou teče náhon do podzemí -- Teď jen pár desítek let dopředu sedím na otočné židli a je to zas všude kolem Nejsem vděčný... Cítím šelmy cítím svou krev a slyším praskat nýty v hlavě (musím chodit jinak bych zešílel) -- Houpeš se v křesle 3x větším než ty sám Zase někdo sedá k hammondkám Nebude to Odvrácená strana tentokrát už ne! Bude to něco něco jinýho snad vděčnějšího(?) "V noci spadlo k sousedům na balkon letadlo slyšel jsem ho zcela zřetelně ty ne?" -- Ještě mě nemusejí přikrývat a omývat vlhkou žínkou v rozkroku To je fajn Je to jako bych skoro ještě byl --

---