Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kniha

14. 02. 2010
7
9
1453


Dávno již tomu, snad tisíce už let
co dal jsem ti život
a ukázal ti hned
jak tajemství uchovat.

Teď mým rukám zvědavým svůj hřbet nastavíš
literou tučnou
cos o sobě prozradíš
a prstům svolíš po stránkách listovat.

V čase, kdy mysl má samotou zahoří
mé oči věrné pak s láskou se ponoří

tam

kde lacetka zlatá
svým štíhlým tělem chrání
svazečky písmen
jež nutí k pousmání.

Jen letmo vzpomenu na les
co život dal předčítání
pohladím desky tvé a cítím větrů vání
však není proč litovat.

Moudří ti vědí, že všechno je v tobě
hlupáci hledí, jak nasytit ohně

tvým tělem bezbranným

skrz plameny lačné
vzpupně sálá
pravda a moudrost
co uvnitř stála.

Zde příběh končí
a znovu ožívá
ukrytá v myšlenkách
láska je i hněv
co svět světem stojí
my dva jsme jak podobojí
já jsem tvé tělo
a ty jsi má krev.




 


9 názorů

macecha, děkuji za tvoji návštěvu i myšlenkový souhlas, AB


macecha
22. 03. 2013
Dát tip

přesně jsi vystihla také můj vztah ke knize. V nejhorších dobách mi byly vždy oporou. Moc hezké ...... T***


to javavia: díky

javavia
19. 02. 2010
Dát tip
*T

děkuji za hodnocení i za zastavení u mé práce, pro někoho moudré, pro někoho patetické: není na světě člověk ten, jenž by se zavděčil lidem všem přeji příjemný večer, Adriana

Norsko 1
15. 02. 2010
Dát tip
patetické. hodně patetické

Bíša
14. 02. 2010
Dát tip
Moudré verše!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru