Krocení

Na mnoha místech, prázdná a přitom sobecká, až hanba fackuje.
Zavřít se dlaněmi bez prstů s otisky vepsanými ve tvářích.
V koutech bez stínů, ze kterých se svírá i šepot dusna.
Mám , co jiní přehlíží.
Křeč v pažích zná radostný nesouhlas.
Dech se zdá být snesitelný - i pro ostatní.
Vysmívám se odstínu lesklých pavučin.

Vnímají – nic jiného ani nezbývá.