bejvavalo

Dneska se  nepíše jako tehdy

Dneska už nejde slyšet tlukot srdce

V uších mi nezní ozvěna zkříženych mečů

Už nevidím nikoho s rozžatýma očima

Pochodeň božího slova

Dneska už nechytaji kobry holýma rukama

Dneska už nekřičí uprostřed davu

A až ani býci nebudou umírat v arenach a já nebudu mít komu tleskat

(tleskám vždycky býkovi)

Možná to udělám jako jedem můj známý

Sbalím se a půjdu chlastat víno rezignace do klaštera

Budu  předstírat že koktám mám už takový zvyk u cizích

Zatím tu jenom sedím a dívam se na svou kočku jak žere

nebo spí  nebo vstřebává pach noci

a jsem zvědavý jestli mi někdo plivne do tváře

až padne poslední velryba rukou zpupneho japončíka