Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Píseň

23. 10. 2001

2402

Autor

Floridor

PÍSEŇ

Okřídlená řeč se vznáší

od zpěváka k posluchači

od úst k uším

nemá tělo

nemá hlavu

Okřídlená řeč se vznáší

nahoru

dolů

jako pták

jako ryba

jako výtah

jako tělo v tanci

Raz dva tři

Krok sun krok

Dlouze

Krátce

Okřídlená řeč se vznáší

a naléhavě doléhá

na kůstky v uších

na klapky v duších

až do celého těla

se uvolňuje

až celým tělem prostupuje

blaženost

až se za ni tělo stydí

a chce být samo

a když spárovat se

tak jen se sklenkou vína

s cigaretou…

Okřídlená řeč se vznáší

jako motýl

který ejhle

sám do síťky

jaká změna

a není jeden

celá hejna vstříc letí

a každý otvor napadají

jenže pouze v uších

jsou vyslyšeni

polaskáni…

Okřídlená řeč je píseň

Je v ní

radost

Je v ní tíseň

Naznačená

Vyslovená

napůl

nebo

docela

Na úrovni

po lopatě

Podle toho kdo ji zplodil

Podle toho z koho tryská

Skotačí

Kulhá

Bučí

Lidské hrdlo

to je nástroj

I píseň beze slov

I píseň v řeči které nerozumíš

může oslovit

může k duši proniknout

a jako obraz abstraktní

vyvolává inspiraci

že je to vítr nad oceánem

nebo dech při polibku…

Okřídlená řeč je píseň

Je v ní radost

Je v ní tíseň

Píseň

to je báseň

která

se spřátelila s melodií

A když jdou spolu do světa

jsou silnější

jsou průbojnější

než by každá sama byla

Víc lidí osloví

Víc víc peněz vydělají

než co by každá sama zvládla…

A aby byly zdravý pár

co může i potomky plodit

tak báseň v text se převtělí

a hned je jiného pohlaví

a hned to dají do reklamy:

Melodie a text

to jsme pár

silný jako dromedár…

Okřídlená řeč je píseň

Je v ní radost

Je v ní tíseň

Podle toho

kdo jí zplodil

Podle toho

z koho tryská

Hlas v extázi

Hladí

Vrtá

Seče

Blýská

Bez ní v duši sucho je

Bez ní nic se nedaří

Zpívej

Srdce otevři…

(l999)

No...prázdný řádek má u mě několiv významů (mluvím za sebe!): úžas, vyražený dech, neschopnost říct cokoliv, protože cokoliv bych řekl, bude špatně, nejde to vyjádřit ani hvězdičkou, ničím, ale zase toužím po tom, aby autor věděl, že jsem byl u něj na návštěvě - úžasný návštěvě a potichu a posvátně odcházím... Asi tak...

hermit

24. 10. 2001

Dát tip

viz Print, a já už jsem se vyjádřil... úvod tohoto textu se mi líbí, ale v závěru mi přijde moc dořečeno to, co už bylo v úvodu imho dobře naznačeno... prostě bych osobně tento text ukončil dřív, než autor...

Vyjan

24. 10. 2001

Dát tip

Je to blábol, není to blábol? Možná někomu to slovo bude připadat moc silné, mně teď už asi taky. Ale za dobrou báseň to rozhodně nepovažuji. To co říká autor o Suchém, který taky začne psát a neví, kde skončí, jo, to beru. O podobném automatickém psaní jako zdroji poezie mluví i Breton. Taky to občas zkouším. Ale pozor: tím akorát vytěžíš z hlubin nevědomí zasutější vrstvy. Někdy v nich může být jeden diamant a dvě tuny hlušiny. Jindy je diamantů i deset. (Máš-li kliku a geniální talent, pak jistě i víc.) Jindy žádný. Domnívat se, že pouhým spontánním psaním dosáhnu dobré básně, je přinejmenším naivní. Já si myslím, že je možno napsat text spontánně, jedním dechem. Ale pak je třeba ho ještě probrat, roztřídit, nebát se lecos vyhodit, občas taky vyhodit úplně všechno. Nevěřím v upřímnost a dokonalost první verze. Tato báseň je pro mě právě příkladem takového bloudění kolem tématu: autor hledá, co by k tomu řekl. Dochází na spoustu věcí, ale ty jsou už známé. Ani dromedár, který se do bássně dostane kvůli rýmu, a vůbec už ne píseň - tíseň to nezachrání. Beru zpět blábol. Nyní říkám: nezpracovaný materiál, surovina.

clovrdik

24. 10. 2001

Dát tip

Přečetl jsme tvojí báseň. Už od prvních dvou veršů, které mi podvědomě dohodily na mysl Svěrákovu písničku Střídavý proud, jsme měl pocit jakéhosi až násilně samovolného plynutí myšlenek, což jsi asi potvrdil, když píšeš, že to vzniklo jako asociace na nějaký verš a pak dál a dál. Báseň to není špatná, ale jsa namlsán tvými skvosty, nad touhle jásat nemůžu.