Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Mimorealita

12. 03. 2010
1
0
1732

Psal jsem ve škole, při hodině...

Stojíš sám a nevědomky kráčíš

Svý sny a výhry, lásky a prohry

již více zpět nikdy nevrátíš

 

Ledový vítr bodá Tě do zad

a srdce Tvé po naplnění touží

a přec nikdy neukojíš jeho hlad

 

Kolik dní, tak kolik dní

zkrz zamčenou bránu do světa krásných věcí

Tvůj křik nezadržitelně zní

 

Vpust mne dovnitř, zlý havrane!

nežli ostří rychlých šípů na křídlech tvých

vykreslí své růže plané

 

Havran, jako smybol smutku-zášti

tvoří bolest-utrpení

však dává vytrvalou sílu boje v černém plášti

 

Zrádná myšlenka je nedbat pokynů

neboť mé tělo, ten obal duše mé,

a možná že i JÁ, záhy v zemi spočinu

 

Těžký kámen drží mne v´útrobách těhle míst

Jsem snad mrtev? Já jsem živ!!

A proč všichni přejí: Rest in Peace??


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru