Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

STŘÍPKY - PSÍ

13. 03. 2010
20
30
3185
Autor
Marcela.K.

NA VYHNÁLOVĚ přestavěli babiččin dům z kouzelné půdy udělali pracovnu. z komůrky záchod s koupelnou schody zatočili do spirály aby mi zamotali hlavu. v babiččině světničce mají bar tři židle s dlouhýma nohama mohou v noci slyšet z odhalených nakonzervovaných dřevěných trámů hyjé... hyjé...¨ pozor bábinko koníček pije... ani ten schůdek už tam není... odešly všechny děti vyrostly... ten dům býval o prázdninách plný smíchu a her dnes v novém kabátě nemá na výběr v babiččině světničce se sklenkou v ruce sedí vnučka s manželem ticho jim dolévá a čeká až chcípne pes

 
 
        Bábinka na Moravě měla psa. Jmenoval  se Alík. Byl celý černý,  jen  vpředu měl bílou náprsenku. Když já se ale psů bojím.  Alík měl  boudu na dvorku a byl u ní přivázaný na řetězu. Někdy ho Vlaďka pustila, ale ne, když jsem tam byla já. Teta Mařa mi dávala kostku cukru, že ji mám Alíkovi dát na dlani! To ale nešlo! Vždyť by mě mohl kousnout, přece!
Radši jsem mu ji vždycky hodila z dálky, kam řetěz nestačil. Vlaďka se psů nebojí. Alíkovi dala ruku klidně až k tlamě! Jenže já teda viděla, jaký měl zuby! Špičatý a kousavý! Vždyť rozkousal i kosti!
Jedno léto se oběsil. Vlaďka seděla na dvorku a štípala dřevo na špalku. Seděla k Alíkovi zády a on chtěl jít asi za ní, jenže jak tam byly naházený ty dřeva, tak on se za jedno zahákl a nějak se na obojku uškrtil! Já ho viděla a bylo mi ho líto, protože mě vlastně nikdy nekousl. Měl chudáček vyplazenej jazyka, takovej modrej a celej byl úplně mrtvej. Vlaďka moc brečela i teta s babičkou  byly smutné.  
Já jsem teda nebrečela, protože jsem se ho stejně bála i když jsem věděla, že už mě nekousne. Vypadal divně, celej byl jako kdyby byl ušitej z hadru. Teta říkala, že je ještě teplej. Zahrabali jsme ho na zahradě u plotu. Měl opravdickej pohřeb, protože jsme mu natrhali kytky a Vlaďka mu udělala na hrobeček křížek. Jenže to nebyla tak pěkná hra, jako když jsme  zahrabávali maličký králíčky, který chcípli. Ty jsme  měli v řádce u plotu kolem políčka, nahoře na stráni a na každém hrobečku jsme měli takovou modrou kachličku a do malé skleničky po lécích jsme dali vodu a kytičky. Jenže když jsme dělali průvod a králičí pohřby, tak nikdo nebrečel.

Psa měla i teta Boža ve městě. Byl to foxteriér a vypadal jako Dášenka z té knížky od Karla Čapka. Říkali jí Mikina, jenže byla hrozně kousavá!
Jednou s ním přijela teta a sestřenice Mila k bábince. Mila vymyslela takovou hru, že ona s naší Zuzkou půjdou k lesu a já se schovám na louce pod lesem do vysoké trávy  a ony pustí Mikinu a ta mě vyčmuchá a najde! Mně se to od začátku nelíbilo, jenže Mila byla ještě o rok starší než Zuzanka a tak měla pravdu!
Neměla!!!  Byla to ta nejhloupější hra, kterou jsem kdy hrála! Když Mikinu pustily, letěla jako splašená rovnou na mě a já se hrozně lekla a tak jsem začala utíkat, co mi běhy stačily! Ta kousavá Mikina na  mě zezadu skočila a kousla mě do zadku! Já začala brečet a maminka se tedy doopravdy rozzlobila a řekla tetě, že takovýho kousavýho psa nemá vůbec k babičce vozit! Jenže teta Boža je maminčina starší sestra a myslela si, že když strejda pracuje jako ředitel kulturního domu v okresním městě, tak že ji budou všichni obdivovat a poslouchat, nebo co. Dokonce pak udělala to, že tu kousavou Mikinu doma nechtěla a dala ji k bábince na vesnici jako napořád. Ale to se moje maminka rozzlobila úplně nejvíc a tetě vynadala a řekla jí, že toho kousavýho psa dá od bábinky hned  pryč, protože babička má křečový žíly na nohách a kdyby jí ten pes kousl, mohla by vykrvácet! A to teda byla pravda, protože maminka je sestřička - zdravotní a takovým věcem rozumí líp, než teta, která byla  vyučená kadeřnice. Já ji teda nikdy neviděla, že by někoho kadeřila! Tak si pak kousavou Mikinu vzal strejda Toncek do Ostravy. Jenže ona tam pokousala pošťačku a to už byl vrchol, protože ta pošťačka už byla asi čtvrtá v pořadí a tak Mikinu dali pryč, ale kam už nikdo neví.

Psů měli u bábinky moc. Po Alíkovi to byl Šarik. Zrovna v té době dávali v televizi seriál Čtyři z tanku a pes a všichni psi se najednou jmenovali Šarikové.
Jenže Šarik na Moravě vůbec nevypadal jako ten z televize! V televizi to byl vlčák a byl chytrej!
Šarik z Moravy byl velikej, bílej a zprsknutej, říkala teta. Ale nevím čím. Já vlastně vůbec nevím, co je zprsknutej.
Taky byl blbej a praštěnej. Blbej byl proto, že když s ním šla teta na stráň na trávu, tak chytal myši a nosil jí je a já jsem ječela, protože myši jsou strašně ošklivý a já se jich strašně, opravdu strašně a úplně nejvíc bojím a štítím!
Praštěnej byl proto, že  teta, když jí jednou Šarik zase nesl myš, tak po něm hodila brousek na kosu a udělala mu důlek do hlavy. Maminka říkala, že ten pes je jako Hégr, ale to byl herec. On to teda přežil, ale měl pak pořád na hlavě takovej žlábek.

Po Šarikovi  měli Reka. To přijela jednou teta Mařa k nám do Čech a přivezla sebou nááádhernýýý  štěňátko v tašce. Vypadalo jako malá lištička a jmenoval se Rek. Já jsem si myslela, že nám ho doma nechá. Ona si to teda myslela i teta Mařa. Jen naše maminka si to nemyslela, ani když jsme jí to radily. Maminka dokonce řekla, že pes je darmožrout a nesnáší vajíčka a že by honil slepice! Mně to bylo moc líto, protože ten Rek byl takovej maličkej a roztomilej a vůbec jsem se ho nebála.
Když trochu povyrostl a já byla u bábinky na Moravě na prázdninách, tak když jsem s ním šla ven, ptali se mě i kluci, jestli to mám lišku. Jenže Rek pak jednou sežral v kůlně jed na krysy a chcípnul.

To jsme byly zrovna u bábinky na jarních prázdninách, když strejda Franta přivezl  z Krnova nového pejska. Byl to takovej malej černej jezevčík. Pustil ho u babičky ve světničce na zem a on se asi bál, nebo co. Někdo otevřel dveře, aby jimi prošel dovnitř a ten jezevčík se rozeběhl a utekl ven. Teda ten utíkal jako o závod! A strejda nastartoval Tudora a my do něj naskákali a jeli jsme chytat psa! On utíkal po louce směrem k řece a my za ním! To byla jízda! U řeky jsme museli vystoupit, utíkali jsme podél ní za tím uprchlíkem. Jenže on běžel úplně po kraji břehu a spadl z něho do Moravy. Zalezl mezi kořeny stromu, kterých se zachytil. Nemohl se odtamtud dostat a naše maminka tam pro něj skočila! Chytla ho, vytáhla  a zachránila! Jenže pak měla mokrou sukni i punčochy a my jsme měly odpoledne už odjíždět vlakem domů. Tak si sušila tu sukni u babičky fénem na vlasy, protože ji musela celou vyprat, jak se při tom zachraňování ušpinila od hlíny.
A já byla na maminku opravdu moc pyšná, protože jsem měla radost, že  to byl pes a ne slepice pro koho do té vody skočila!



 

 

 


30 názorů

8hanka
24. 01. 2012
Dát tip
*****

Marcela.K.
12. 09. 2011
Dát tip
Střípky píšu, když se chci vrátit do dětství. Uchovat si vzpomínky na něco, co už je v nenávratnu. Nechat to tu ve čtivé formě svým potomkům. Překvapilo mě tolik pozitivních reakcí u těchto mých příběhů. Není lehké dívat se zpátky a psát jazykem dítěte, kterým jsem byla. Tohle jsou jen první záznamy, na kterých potřebuji ještě pracovat....

Aha, tak bylo to schválně, ten jazyk. Čte se to dobře. Určitě se u tebe ještě rozhlédnu.

Marcela.K.
12. 09. 2011
Dát tip
...

Ferry
28. 03. 2010
Dát tip
Jé to jsem se rozmile dojala,tady vlastně často... t*

Robinia
19. 03. 2010
Dát tip
*

Marcela.K.
17. 03. 2010
Dát tip
Jirko, to je mi líto. Vím jak jsi ty své dva raubíře miloval. Včera jsme byli v Hradci a tak jsem koukala z auta, jestli někde neuvidím dva mrňousky s velkým chlapem :-) Dcera se přestěhovala z podnájmu do podnájmu a tak jsme to jeli zkontrolovat. Nebuď smutný. Kuldu už nic nebolí.

Ahoj Marcelo, trochu jsem se stranil tématu. Čerstvě jsme přišli o pejska,a smutek mi nedovolil se vmísit mezi diskutující. Teď už ano. Ale stále nemohu najít potěšení ze čtení. I velmi těžké věci od tebe beru bez problému...ale ještě dnes jsem mimo.Kulda nás párkrát trochu chytnul, ale byl miláček.Dvoukilový "vrah" vždy prohrál svou šanci na seberealizaci.Prostě jeho dominance vždy jako kosa na kámen padla.Mě se líbí víc na Vyhnálově, trochu se mi točí hlava. A doslova jsme čekali až... .Zdravím Jirka

nostalgik
16. 03. 2010
Dát tip
Ještě že jste v rodině neměli myslivce, jako jsem já, to byste pak měli třeba krátkosrstého německého ohaře, nebo bavorského barváře, nebo slovenského kopova a to jsou psi nesmírně chytří, co umí stopovat zvěř a nikomu neublíží. :o)

Lakrov
15. 03. 2010
Dát tip
Jestli tě dřív nezasypou, jednou tě proslaví, tyhle Střípky. Hezký návrat; návrat k dětství včetně použitého jazyka a poskakování z myšlenky na myšlenku, tak, jak to většinou už dávno neumíme.

TanyX
15. 03. 2010
Dát tip
Super!! Fakt se mi to líbilo :). Vtipné a čtivé ****

guy
15. 03. 2010
Dát tip
je to fajn, obojí

Marcela.K.
14. 03. 2010
Dát tip
Samozřejmě, jenže to bych pak musela psát blbý a praštěný pes :-) a místo Hégra - Högra Já to píšu tak jak si to pamatuji a cítím a věř mi, že ty vykřičníky bych Ti přečíst uměla. Prostě je tam musím mít :-)

Janina6
14. 03. 2010
Dát tip
Aha, tak to byla ta druhá možnost :-) (říkala jsem si, když jsem to psala, že je to tam možná všechno schválně) Nekous. Proto Tě nikdy nemohu pochopit. Dítě může řvát s vykřičníky hodinu, ale Ty píšeš literární text, ten rozdíl musí být někde vidět, né?!? :-)

Marcela.K.
14. 03. 2010
Dát tip
Jani, já o tom spletení vím, dokonce jsem to tam původně měla častěji. Já totiž dodnes nevím, jestli Mikina byl kluk, nebo holka :-) To vypadalo patří ke štěňátku, vím, že Ty to máš správně a mělo by být i jmenovalo, ale já chtěla zachovat ten styl dětské mluvy, kdy dítě nepřemýšlí o tom, jak to má být podle pravopisu. Ty vykříčníky jsou namístě. Neboj, ty si užiju až ten příběh jednou budu vnoučatům číst :-) Kousl tě někdy pes do zadku? Kdyby jo, tak bys jich tam měla ještě málo :-))

Janina6
14. 03. 2010
Dát tip
Příběh očima i slovy malé holky, to mě dost bavilo. Na dvou místech ses trochu zamotala do mluvnických rodů: "Říkali JÍ Mikina, jenže byla hrozně kousavá! Jednou s NÍM přijela..." "VypadalO jako malá lištička a jmenovaL se Rek." Místy, hlavně v části o Mikině, bych víc šetřila s vykřičníky. Chápu, že je to vzrušené vyprávění, ale když máš vykřičník po sedmi větách za sebou, jeho efekt se dost otupí, aspoň mi to tak připadá. U praštěného Šarika - Hégra jsem se musela chechtat nahlas! :-)

Janina6
14. 03. 2010
Dát tip
Ta báseň je úžasná. Ať si přeháním, dostala mě. Tady je tip a jdu číst dál...

ruprecht
14. 03. 2010
Dát tip
blbej pes chytal myši a tys do toho chytře ječela... :-))) skvěle napsané!***

slovak
13. 03. 2010
Dát tip
Báseň fajn, a rozprávať vieš veľmi zaujímavo, vnúčatá si ťa užijú*

líbí se mi ta báseň*

...já to vím :)

Marcela.K.
13. 03. 2010
Dát tip
Šmodrcho, radši nic neprohlašuj :-) už toho tu o mně bylo prohlášeno až až a zase se najdou tací, co mě s mými Střípky pošlou do třídírny odpadu.

Marcela.K.
13. 03. 2010
Dát tip
Blbounku, jsou to střípky věnované psům, kteří patřili k mému dětství :-) I tak jsem to dost "zkrátila". Psů jsem se bála dlouho. Rek byl vyjímka. Rozumět jim mě naučil až ten náš Coudy a za to mu jsem vděčná. Než jsme si ho pořídili, přecházela jsem raději na druhou stranu ulice, jen abych se nepotkala se psem.

Šmodrcha
13. 03. 2010
Dát tip
Vážně prohlašuji, že mylenka je rozený ekvivalent Emmy Srncové v kategorii "písmák".

Marcela.K.
13. 03. 2010
Dát tip
Když se mi narodila první vnučka, řekla jsem si, že bych měla psát taky něco, co má nějaký smysl. Vím jak moje tři děti rády poslouchaly vyprávění o tom jak jsme byli malí, jak jsme si je "vymysleli"... Máš pravdu - vyrostla jsem na pohádkách a ráda jsem je dětem četla a teď se můžu vracet s malou Rozárkou :-)

...hele, prolog mi stačil na dva tipy, pročetl jsem se na pokračování, ale trochu zjednodušit, nebo napsat ságu západního typu :)

Šmodrcha
13. 03. 2010
Dát tip
No jo, na pohádkách vyrostla, styl se pozná, je to pěkně vypsané, dneska už dílo typu "Honzíkova cesta" a "O letadélku káněti" málokdo napíše tak pěkně, ty díla dostaly cejch propagandy, ale jako děcku mi to fakt šmakovalo :-)

Marcela.K.
13. 03. 2010
Dát tip
Ale já je píšu - občas. Střípky píšu pro své děti a jejich děti....a :-)

Šmodrcha
13. 03. 2010
Dát tip
To je fajn. Měla bys psát pohádky. Myslím, že píšeš lépe než Rowlingová.*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru