Dívám se na ten verk
a u srdce mě bolí
pacičky kladívek si přivlastnili moli
čímž samet původní netrpí na krásu
a arpedžo v cis dur
propadá do basů

Tatínek v županu
nebýval nikdy skoupý
v neděli po ránu hrál vždycky, že mi koupí
sukničku růžovou, co - sukni, krinolínu
maminku na klín bral
a líbal si ji k vínu
než běžel na fotbal
na Žižkov, na Viktorku

jó, a dvě kladívka, ta jsou jen
špunty z korku
někdo je ulomil při jednom večírku
já na ty korkové jsem dala bužírku
a dvě tři sonáty hrála jsem úchvatně

můj profil s mikádem zachytil na plátně
pan ladič, svůj džob vzdal,
že křápy nerozzpívá
skicák mi pokreslil, pořád se na mě díval
pak deskou přiklopil to křídlo věkovité
na ní mě přesvědčil jaké má
ruce hbité

Ach, moje piáno, klavíre rozdrchaný
dřív sobě nebo mně
zaklinkáš jednou                  

                                 hrany ?!