O utopencích

            Na hladině rybníka se pohupovala hlava, na které seděl pták. Trhal vlasy na stavbu hnízda a pod vodou žďuchali nervózní kapři do vetřelcova těla. Štika se zakousla do prstu, ale škrábla se do patra o pěstěný nehet, řekla si, že toto nemá cenu ani obdoby a raději se jala prohánět malého kapříka, který tomu všemu fascinovaně přihlížel. Prohnala ho řádně, jen co je pravda, ale hladu se nezbavila, protože kapří pubescent se schoval pod sukni utonulé. Z jejích rodidel se uvolňovalo sémě, a tak alespoň nějaký šupinatec povečeřel.

            Slunce dávalo sbohem prošlému dni a na břehu rybníka kouřil cigaretu spokojený muž. Nebyl ani velký ani malý, starý nebo mladý, dokonce ani nelze říct, že by byl ošklivý. „Děvka,“ říkal spokojeně a mnul si rukou svůj zvrhlý rozkrok. Dopil láhev z piknikového košíku, zahodil nedopalek do trávy a vstal, aby se zbavil moči u nejbližšího stromu.

            Jak si tak vesele močil, letěla kolem vosa doposud nezjištěného jména a něco jí připomnělo nenávist vůči lidskému pokolení, když ten den narazila do plaňky plotu nedaleko velmi populární hrušky. „Pomstím se,“ bzukla si jakoby pro sebe, zato však dostatečně nahlas až se málem prozradila.

            Způsob, jímž se vosa pomstila byl obzvláště krutý a zvrhlík utíkal co mu síly stačily, aby se zchladil v rybníce. Žbluňk to byl ohromný a jen málokterý obyvatel vodní říše jej nezaznamenal. Zaznamenalo ho i srdce mužovo a reagovalo zcela iracionálně okamžitou výpovědí bez udání důvodu. Hladová štika naproti tomu reagovala zcela racionálně a lačně se zakousla do zvrhlého, a navzdory smrti natékajícímu, údu. Povečeřela a kapříci si oddechli.

             Na hladině rybníka se pohupovala onoho dne již druhá hlava, na které seděl zcela jiný pták. Trhal vlasy na stavbu hnízda a pod vodou žďuchali nervózní kapři do vetřelcova těla.

            Ačkoliv se nejednalo o nějak velikou tragédii, protože v rybníce se umírá každý den, celostátní tisk nezůstal protentokrát zticha. A vyšlo pojednání o zásadních nebezpečích provozování milostných hrátek v chovných rybnících, které ani tak nepřihlíželo k nebezpečí infekce, jako k technice pohlavního styku a zdravotnímu stavu. Nevíme, kolik vypil patolog, ba nevíme ani, co popíjela policie a už vůbec nevíme, co chlastali novináři. Jisto jest jen jedno, ve svých soudech se mýlili. Ale kauzu tentokrát vyřešila příroda.