Zrnka snů

Stojíš s hlavou sklopenou

kde se země propadá

a ticho končí výkřikem.

Podrobil ses dějinám

které jsou napsány chtíčem.

     Bolest hýčkáš,

           zapomínáš.

V dlaních hájíš holubici

naději tiskneš k hrudi.

      Had se svíjí

           klubko bdí.

Rozevřeš ruce se slovy

"Prosím, neztrať se!"

Perutě ženeš do bouře.

Polibek zatavený do papíru

rozplyne se únavou 

      a s křídly 

           zaniká.

Z ptáka vznikne zlatý drak

který do boje pospíchá

jezdec žije svobodou

a umírá krutou pýchou

smrtka zubí se.

      Tupí ostří,

          vyčkává.

Prohráli, dračí krev vzplála

jezdec topí se slzami.

     V dlaních,

          v mrákotách.

Tu rytíř do tmy odchází

nechává stromy šepotat

a salamandry slavit v ohništi

zatímco na meči rudne svit

zaniklých měsíčních výhní.

    Tam tajemství

          ozývá se.

Ze světa uniká za světlem

polibkem zhasne pouliční lampy

se sluncem dýchá v prachu

očními víčky chvěje se

     pomalu

          probuzení.