K svátku...

Říkal jsi mi malá

byla jsem nejmladší vnouče

vlastně už navěky poslední

další nepřišly

jen já a skoro černé

dětské oči

sedíme spolu na zelené pohovce

černobílá fotka ze které jsem zbyla sama

držíš mě za ruku a já s hlavou zakloněnou

pozoruju babičku

(teta dnes vypadá jako ona tehdy)

tu chvíli si nepamatuju

ale je

a všechny pohledy z lázní jsou pro mě

i když mi byl sotva rok sotva dva tři

a o čtení jsem neměla představu

byly moje - našla jsem je po letech

(mám je schované a čtu si je teď

představ už mám až hanba

nejen o psaní)

sebíhám ze schodů a studí mě to 

pamatuju si každé ráno kdy jsem se

k vám vetřela do postele protože jsem mohla

a protože děti milují svoje rituály

a teplo pod peřinou na studené nohy

bývá mi smutno z  těch prazážitků

ale krásně

musels mě mít hodně rád

chodili jsme spolu na procházky

ven tady všude kolem

držíš mě za malou ruku

půjčovals mi

svoji rádiovku - připadala jsem si velká

a měla svoje vlastní dětské hrábě

já malá - jako nikdo jiný