Život ti berou

Skloň svou hlavu a nech se unést
září nekonečnou, srdce udeř,
mlč a tiše teď,
tiše našlapuješ.
Po mých snech.
Život je dán a život ti vezmou,
a můžeš jít sám, plání nekonečnou
pouští toulavou, dálkou blízkou.
Život je dán a život ti vezmou.
Kouřová clona měsíc se hroutí,
jen jdi dál, jdi směšnou poutí,
jdi a nech se unést.
Nech se unést, nech se brát,
neboj se plakat, neboj se hrát.
Neboj se.
Neboj se vůbec.
Neboj se cvrkotu po ránu v rosách,
neboj se života po tají bosá,
neboj se, neboj se ničeho dnes.
Slunce už vychází, začíná den.
Den co ti přinese, den co ti berou.
Den, den je spojen s milostí šerou,
den, den co den, chodíváš.
Co, ty se ptáš?
Máš.
Máš mě můj milý, máš mě teď tam.
Ne?
Ne, nemáš. Nemáš, ten den,
končí však?
Neboj se přeci, život není věčná
touha nekonečná
tepající ve smrti,
poslední výkřik pomoz mi
a výdech ten, co mi dáš.
Vždyť ty mě máš,
to ty a nikdo jiný.
Tak sobecký a rozedraný.
Plášť.
Padá k zemi.
Padá.
Padá rychle a tak pomalu.
Pomalu tak.
Tak rychle snad.
Nebo se mi to zdá?