Jako kočka

Leháš si na znak,
nahá,
na polštář,
odevzdaná,
svolná ke všem hrám.
Měsíc Ti padá do klína,
máš hebkou kůži,
jako samet.
Mírně se prohýbáš,
protahuješ se jako kočka,
tiše vrníš.
Tvé hnědé oči
jako belgická čokoláda,
sledují každý můj pohyb.
Jsem Tvoje kořist
jako každou noc.
Vyčkáváš,
necháváš mě touhou hladovět.
Občas se o mě jen tak otřeš
jako náznak náklonnosti,
rafinovaně.
Dnes mi svěřuješ jeden ze svých devíti životů,
na stříbrném podnose,
bojím se pohnout,
neodolám,
dotýkám se kůže,
sametu,
přivíráš oči,
mrštně do mě zatínáš drápy.
Svítá,
zas prohrávám.