Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Crystal

30. 03. 2010
4
11
1765
Autor
Dreamy Angel

Už to byly dva měsíce, co se vrátila z psychiatrie. A jí to přišlo sotva jako dva týdny. Všechny dny se jí opět slily do prapodivného celku.Každé ráno vstala, vyděšená z běhu času. Šla do školy a trpěla. Odpoledne se vrátila do prázdného bytu a trpěla. Večer usínala naprosto vyčerpaná... a trpěla. Toužila po objetí, vroucném a přátelském. Pořád na něj čekala, prahla po něm, křičela po něm a stejně jí nikdo neslyšel. Její dny byly tak osamělé, až se bála, že z toho zešílí. Možná už bylo pozdě. Často si připadala jako mimozemšťan, nechtěný renegát, který je na světě omylem. Nerozuměla svým vrstevníkům, ale celkem obstojně se učila znát lidi o deset i o patnáct let starší. Měla ráda dospělý svět plný všedních starostí, intelektuálních debat a smysluplných činností. Taky chtěla být přepracovaná, zaúkolovaná, chtěla nadávat na závistivé kolegy a špatné jídlo v kantýně. Moc potřebovala žít podle sebe, jenže v místě, kde bydlela jí to nikdo neumožnil. Nenáviděla to město,nenáviděla sebe! Tak taková byla, je a bude Crystal

I.

Včera to zase bylo úmorný. A dneska mě nečeká nic jinýho. Sakra, já už nechci! Skoro nic nechápu. Třeba to, proč tři věci, kterejch se doopravdy bojim (když tedy nepočítám sebe), jsou moji rodiče, spolužáci a čísílka na váze, ukazující mi každý ráno velice neuspokojivý hodnoty. Pak taky nedokážu pochopit, proč jsem udělala to, co jsem si zakázala. Snad mě to uklidňuje, možná mě to jen víc vyčleňuje z kolektivu. Když prej vyčuhuju, tak ať to stojí za to, ne?                                                                                                                                                      „Crystal, pohni, přijdeš pozdě do školy!“                                                                                                                                                                           Máma! Rychle hodim svojí ASTRU do báglu, zbytek krve za zápěstí setřu kapesníčkem s jahodovou vůní (výmysl mý mámy), ruku zakreju rukávem od mikiny, na hlavu narazim kapucu, ještě se zhluboka nadechnu a vycházim vstříc svýmu naprosto nudnýmu a tragickýmu dni. Ve dveřích nezapomenu svojí smutnou unavenou tvář mechanicky přepnout na nucenej úsměv. Achjo, přeju si, aby všechno bylo jednodušší.

 


 


11 názorů

Oooo, tak přesně taková slova mi dávají sílu! Obě děkujeme, já i Crystal :)

Anděli, Anděli, tak ty už děláš i producenta a vydavatele vše v jednom! Člověče, ty máš ale talentů (není myšlena stará egyptská měnová jednotka)! Piš Andílku,vydávej! Je to hezké, fandím ti a závidím, jak ta tvoje "Můza" je neposedně plodná! Zdar a sílu! J.Š.

beruška
30. 03. 2010
Dát tip
nemáte za co, holky :D

Až nějaký s Crystal vymyslíme, dáme je sem. Děkujeme obě :)

beruška
30. 03. 2010
Dát tip
Crystal...to je zajímavé jméno. A asi to bude i zajímavý příběh. Ta holka má dost problémů, ale zajímá mě, jak to s ní bude dál a tak si určitě přečtu i další díly*

To máš štěstí. Já už viděla i nektarinkové a ty jahodové taky musí být nic moc. Díky za tip

Metta
30. 03. 2010
Dát tip
ď, jo ty kpesníčky znám jenom mentolové:)*

Na její přání jsem hodila první kapitolu

Děkuje ti

Metta
30. 03. 2010
Dát tip
že ji pozdravuju*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru