Jako po knoflíku

Je ráno pět hodin tma za okny tma uvnitř - budík zvoní vše proběhne rychle není čas ani chuť na vzdávání holdu životu venku je mínus deset ulice jsou poloprázdné auto topí vyhýbám se opatrně cyklistům kteří mě naplňují obdivem jako bych viděl děti bohů stižené údělem o němž se dosud nenapsalo přijíždím do fabriky z radiátoru sundávám nejměkčí ponožky oblékám modrý keprový oblek a pracuji… po práci jedu do salónu navlékám čisté voňavé ponožky oblékám bílé doktorské kalhoty a nažehlenou bílou košili - začínám masírovat lidé se mi střídají pod rukama - přicházejí většinou ženy a já cítím bolest,smutek, radost ponořené do kafru a levandule je po práci je znovu tma na rybníku u našeho domu řve hejno šílených racků - ozval se výstřel a je klid nad rybníkem se rozlilo sladké ticho a já si nařídil budíka na pátou .

---