Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Mazurek 06:16 (2)

02. 04. 2010
24
49
3296

„Zaslechl jsem, že jste po nějaký čas hrál s proslulou Londýnskou filharmonickou společností,“ přerušil jsem po chvíli mlčení, dychtě po slíbených podrobnostech našeho případu.

„Ano. Ale... Nevzpomínám na tu dobu s nadšením. Ti vrzalové hráli tak rozvláčně, že jsem jim v delších opusech musel nechávat dva až tři takty náskok.“

„To bylo od vás šlechetné.“

„I tak měli co dohánět,“ zazubil se přítel. „Na radu skladatele Dvořáka, jenž byl pozván v březnu loňského roku do Brightonu, kde dirigoval svoji fenomenální Symfonii D-dur, jsem se raději hudbě začal věnovat sólově.“

„Nebyl to snad ten unesený komponista, po kterém pátráme?“

 

„Správně Watsone! Mistr Antonín Dvořák, kterého jsem měl tu čest provázet vloni po Brightonu, neboť, jak známo, trpí lehkou formou agorafobie, je vskutku pozoruhodný muž. Poměrně vysoký, dle mého odhadu asi pět stop a deset palců; snědý, divoce vlnitých černých vlasů a výrazných hnědých očí. Pod výrazným slovanským nosem neposlušné kníry a bohatýrský vous. Poněkud výbušný, občas nerudný, výstřední, až trochu podivínský. Když Dvořáka posedne invence, přestane vnímat okolí. Také jsem u něj postřehl jakousi ostýchavost až plachost ve vztahu k něžnému pohlaví.“

 

„Tyto povahové vlastnosti se často snoubí s genialitou, viďte?“ učinil jsem tak jemnou narážku, že ji ani všímavý detektiv nepostřehl.

 

„Dokázal svými vrtochy přivést do rozpaků i krejčího který mu zabíral frak, když se dožadoval ušití vestičky s dlouhými rukávy a nezvykle pestrým vzorem. Samozřejmě s manžetami. K běžným zvykům mistra totiž patří zapisovat si nápady na manžety od košile, nebo na jídelní lístky z restaurací. A často se nejedná jen o hudební nápady. Jako znalec a obdivovatel parních strojů, zdokonalených skotem Jamesem Wattem, najmě lokomotiv a parolodí, mnoho času trávil v brightonském přístavu. Zapisoval si rozličné technické a konstrukční detaily parníků, jež vášnivě a zaujatě pozoroval. Ostatně mám u sebe útržek nápojového lístku z restaurace The Brighton Beach Hotel s jeho zápisky. Hleďte,“ vytáhnul obřadně z náprsní kapsy několik pečlivě složených listů a jeden mi podal.

 

Na nepotištěné straně bylo energickou rukou napsáno několik řádků:

Krásné Angličanky se koupou v moři jen lehounkým plátnem přikryté. Tu je vidět hezkou ručku, tu zas buclatou prdelku a ty vyčnívající kozičky a tu zas stará bába ošklivá.  A tisíce lidu chodí okolo, a jako by nic!

 

„Ještěže jsem si tento doklad ponechal, neboť mi dobře posloužil stran ověření mistrova rukopisu. Za měsíc po jeho návratu do vlasti, obdržel jsem totiž od Dvořáka znepokojivý dopis.“

 

Ve Vysoké 26. 5. 1885

Drahý příteli Sherlocku, smím-li Vás i nadále takto oslovovat.

Nemohu jinak, než jak jest obyčejem Vám nějakou tu zprávu o sobě dát.

Vandrováním jsem zanedbal mnoho času. Británii mám rád, ale bydlet bych tu nemohl. Kdyby se okolo mne mluvilo pořád anglicky, já bych tu nic nesložil. To víte, mám rád i les. Rád a často tam pobývám. Ale trvale bych v něm taky žít nechtěl.
Nejradši sedím na zadku mezi svými, všude dobře - doma nejlíp. Zde na Vysoké, u švagra hraběte Kounice  kde zůstanu s rodinou celé léto, zaměstnávám se méně hudbou, avšak tím více svým malým hospodářstvím. Toulám se po lesích, zahrádkařím a pěstuju houby. Jsme tu celá rodina pohromadě a máme se výtečně. Těším se pevnému zdraví a s určitostí v brzké době nemíním navštívit žádné lázně, přesto že mě k tomu  Simrock neodbytně ponouká.

Nevím co dál. Buďte zdráv.

Váš Dvořák.

 

„Co vás vede k domněnce, že je na dopise něco zvláštního?“ nechápal jsem.

 

„K jaképak domněnce, Watsone? Nikdy bych neučinil takovou pošetilost, abych se zabýval domněnkami! Já sbírám fakta, analyzuji a dedukuji!

Pohleďte! Navzdory faktu, že list je psán v klidu domova, písmo je znatelně roztřesené. Tahy přesahují pod linku, což svědčí o náhlém snížení úrovně energetického napětí potřebné k bdělosti, a pisatel se nemůže ubránit cizím vlivům, které jakoby vedly jeho ruku. Jsem si jistý, že skladatel psal dopis pod dohledem, nebo se obával cenzury. Tomu nasvědčuje i patrná snaha utajit pravý obsah sdělení, nemluvě o šifrách, které může odhalit jen bystré oko přítele a znalce lidských povah.“

 

„Nemám nejmenší tušení, o jakých šifrách to hovoříte,“ přiznal jsem bezradně.

 

„Ale, to je přece zjevné! Předně, Dvořák píše, že mi dává zprávu – jak jest obyčejem, ale nikdy předtím jsem od něj žádný dopis nedostal. Konečně, poznali jsme se teprve nedávno. Pak jeho předstíraná obava, že by v Anglii nic nesložil a žít by tam nechtěl. To je čirý nesmysl, neboť si pobyt u nás nemohl vynachválit, a liboval si, jak jej cizí prostředí a neznámé kulturní vlivy nesmírně inspirují. Přiznal se mi dokonce, že je doma nucen do jakési strojené pózy slovanskosti a vlastenectví. O tom také svědčí dopis, který psal v mé přítomnosti 14. března pražskému nakladateli Velebínu Urbánkovi, a který začínal touto větou: Ze všeho jsem již nabyl přesvědčení, že nyní nastává pro mne zde v Anglii nová a bohdá šťastnější doba, která, jak doufám, vůbec českému umění dobré ovoce ponese.

A pak ta zmínka o Václavu Kounicovi. Jak jsem vyzvěděl, při výuce hře na klavír se mladý Dvořák nešťastně zamiloval do své půvabné žačky Josefiny. A miloval ji, i když jeho city odmítla a dala přednost bohatému hraběti Kounicovi. Ani sňatek s její sestrou Annou nepotlačil mistrovu hlubokou náklonnost k Josefině, která byla, a dosud prý je, jeho silnou motivací v umělecké práci. Jestli o tom paní Dvořáková ví a co na to říká, se mi vypátrat nepovedlo. A teď se dozvídám, že se s manželkou ke Kounicovým také přestěhoval! Velmi neutěšené tvůrčí prostředí, což? A to píše, že se má výtečně!

Starosti mi však dělá ta záhadná poznámka o pěstování hub.

Slyšel jste snad o někom, kdo by se v dnešní době zabýval pěstováním hub? Toto umění zatím ovládá mimo mne jen nepatrná skupina lidí.“

 

„Jakže! Vy umíte pěstovat houby?“

 

„Tak trochu,“ usmál se Holmes.

 

„Řeknete- li vy trochu, znamená to, že pouze jeden, nanejvýš dva lidé mohou být lepší!“

 

„Vlastně to umím jenom já a...“

 

„A?“

 

„A Číňani. Ale nechte na hlavě, Watsone, jsem jen obyčejný člověk. Svým způsobem. Dosud se mi podařilo vlastně jen málo - vypěstovat žampiony na žitné slámě, které jste si minulou neděli tak pochvaloval, a pak, na kukuřici, jakýsi druh mycelia z rodu Penicillium. Zatím jsem však pro něj nenašel žádné rozumné využití. Snad by se tato kultura mohla uplatnit ve výrobě sýrů, a nebo v lékařství.“

„Ve zdravotnictví? O tom pochybuji. Víte dobře, že my lékaři se plísní obáváme jako čert kříže. Ostatně i většina vyšších hub je jedovatá, nebo alespoň toxická. Znáte to přísloví – chybami se člověk učí, dokud se nestane houbařem?“

 

„Ale, no tak příteli, nebuďte pověrčivý.“

 

„Nejsem pověrčivý. To přináší smůlu. Raději mi povězte, tedy, pokud moji zvědavost nebudete pokládat za neomalenou, jaké jste z těch informací vyvodil závěry?“

 

„Milý brachu, situace vypadá zoufale, nikoli však beznadějně. Mám opodstatněné důvody k víře, že pisatel nejednal nijak horkokrevně a ukvapeně, a že je tedy stále naživu. Ještě je však brzy na nějaké závěry. Vytvořil jsem si prozatím dvě teorie, které je třeba na místě prověřit. Musíme se ale chovat velmi obezřetně, neboť budeme hosty hlavního podezřelého.“

 

„Chcete snad naznačit že...“

 

„Ano, octneme se ve vyšší společnosti. Hrabě Kounic nás vlastně sám pozval. Tento telegram přišel včera: Prijedte ihned. Svagr Antonin nahle zmizel za podezrelych okolnosti pred dvema dny. Diskretnost nutna. Kounic.

Co říkáte, Watsone, není na té depeši něco zvláštního?“

 

„To věru nevím. Jen se podivuji, kde vzal ten člověk vaši adresu?“

 

„Velmi správně, příteli, velmi správně! Víte, že mi to také nejde na rozum? Jak je možné, že v převážné většině mých případů, které s takovou ochotou a vytrvalostí zaznamenáváte, obdržím telegram či dopis od osoby, která v nejmenším nemůže tušit, že bydlím na Baker Street 221B? Musím se na to příležitostně pozeptat Sira A. C. Doyla.“

 

„A ty vaše teorie?“

 

 „Ach ano, ano. Nepochybně za tím vším stojí žena.“

„Cherchez La Femme?“ zvolal jsem.

„Ne, děkuji. Francouzská jídla mi nedělají dobře. Tak tedy, podle první teorie se hrabě dovtípil že ráčí být paroháčem; donutil svého švagra napsat zdánlivě bezstarostný dopis, a aby jej odradil od úmyslu v tomto vztahu pokračovat a možná i poněkud vystrašil, uvěznil skladatele v tmavém a vlhkém sklepení, kde rostou pouze...?“

„Krápníky?“

„Nu, krápníky také, ale ty rostou hrozně pomalu. Měl jsem na mysli houby, o kterých se Dvořák v listu tak rafinovaně zmiňuje. Mistr však, oproti očekávání, svému vězniteli v labyrintu zámeckých katakomb skutečně zmizel. Proto ten vyděšený telegram od podezřelého, s přemrštěným důrazem na diskrétnost, ačkoliv mu muselo být jasné, že bulvárnímu tisku mizení celebrit zřídkakdy ujde.“

„To je obdivuhodná dedukce,“ žasnul jsem. „Druhá varianta je podobně smělá?“

„Tak, tak. Víte, příteli, ženy jsou jen zdánlivě křehká a citlivá stvoření. Vzpomeňte jen na neuvěřitelnou proměnu naší bytné, dobrotivé paní Hudsonové, když zjistila, že jsem  trávník před domem nepohnojil síranem amonným, ale hydroxidem sodným.
Stejně nepatrný impuls mohl způsobit přeměnu laskavé a pokorné manželky v lítou saň, neboť je mi známo že paní Dvořáková je mimořádně žárlivá, podezřívavá, často až hysterická, a ovládá fackování jak forehandem, tak backhandem. Otevírají se tu vděčné možnosti pro inteligentní úvahy.“

„Svatá pravda. Nebýt ženské žárlivosti,“ přitakal jsem, „kolik pozoruhodných případů by mi chybělo v análu. Promiňte, chtěl jsem říci - v análech. Někdy nechtěně zaměním lékařskou terminologii s žargonem publicisty. To víte - dvě profese.“

„Vidím, že bystrý tok mých myšlenek vás už trochu unavuje, starý brachu. A ani se nedivím. Sám někdy musím erupce svého mozku přitlumit narkotickými analgetiky. A nazdávám se, že ten okamžik právě nadešel. Jako můj neúnavný životopisec byste měl z času na čas odhlédnout od mých dedukcí, a upozornit také na fakt, že jsme dosud stále ještě na cestě, jakými zeměmi to projíždíme, čeho dobrého si dopřáváme k snědku, a tak podobně. Beztoho těm bystřejším z vašich čtenářů, máte-li i takové, už dlouho vrtá hlavou, jak je možné, že už třetí den sedíme ve vlaku, a ještě nám nepřišel průvodčí ani štípnout lístek.“

„Já to tedy v následujícím odstavci vezmu všechno souhrnem. Z jedné vody na čisto.“


49 názorů

Na houby ještě dojde, a bude hůř.((-:

macecha
05. 05. 2010
Dát tip
Ty houby mě tedy opravdu chytly .... :o)) T***

BBarkku
09. 04. 2010
Dát tip
Já to myslela jako tak, že je to znovu aktuální;) BOže chraň, abych napadala autenticitu(!)Vzal jsi na sebe téměř nelidský úkol a zatím se daří..budiž palce zdviženy tvému boji za nesmrtelnost smrtelných-tedy mrtvých-tedy Doyla a potažmo Holmese;)

Tak to ne. Doba nachlup odpovídá. Postavy a děje jsou téměř identické! Znalci s radostí potvrdí, nadšení badatelé mohou snadno zjistit. ((-:

BBarkku
09. 04. 2010
Dát tip
no..třeba je ti naopak vděčen, že převádíš jeho staré záměry do nové doby a formy" ;)Pokud nebyl příliš vztahovačný a smrtí získal takovou tu věčnou moudrost, myslím, že je jedině rád:)

To jsem rád. Jenom aby mě, někdy takhle v noci, nepřišel pochválit i Sir A. C. Doyle. To bych asi nerozchodil. ((-:

BBarkku
09. 04. 2010
Dát tip
Tadycten nápad psát pokračování Holmese je skutečně brilantní Květoni:)Neskonale se u toho bavím*

Vážně? A já už myslel, že si tím kopu svůj literární hrob, řežu pod sebou uměleckou větev a že tímto počinem upadnu do věčného zapomnění, možná i zatracení!

Patcheesa
08. 04. 2010
Dát tip
moje vůbec první čtenářská zkušenost s prózou na pokračování na Písmáku... a moc si to chválím, těším se na další díl. Květoni.*

Prosecký
07. 04. 2010
Dát tip
T*.

Bíša
06. 04. 2010
Dát tip
:-))

Max Hutar
05. 04. 2010
Dát tip
OK, já se nakonec taky neozývám vůči anachronismu, naopak si myslím, že spousta vtipů z něj je i v povídce skvostná. Jen jsem chtěl dát najevo "tenhle druh humoru: zívačka", tys to začal obhajovat:-). Někdy pokecáme.

Jůů. To jsem rád, že narážím na znalce. Můžeme pokecat o Dvořákovi a jeho době, ale snad při jiné příležitosti. V této pestré směsi historických faktů a fikcí, reálných a smyšlených postav, jsem se anachronismům pochopitelně nevyhýbal. Jednak jsem měl dojem, že je to srandovní, a jednak - nepíšu přece učebnici, ale povídku pro zasmání. Pravdou je, že humor je ošemetná věc. Těžko se najde vtip, kterému se stejně srdečně zasměje Žid i Palestinec.

Max Hutar
05. 04. 2010
Dát tip
Profesoru Nejedlému bylo v době, kdy se povídka odehrává, sedm let. Navíc je jeho nenávist vůči Dvořákovi a Sukovi a příchylnost ke Smetanovi motivována jinými pohnutkami, než Dvořákovým nízkým národním nadšením. Kritika umělců, že tvoří málo vlastenecky, v osmdesátých letech existovala, ale stejnětak existoval legitimní kosmopolitní názor, který s všeobhajujícím vlastenectvím silně polemizoval. Dvořák by se tedy vůči domovu nemusel vymezovat tolik vehementně. Je to anachronismus, další z milionu klišé českého sebemrskačství :-P.

Mimoň - útok na vlastenectví má v tomto případě historické opodstatnění. Začal si s tím už profesor Zdeněk Nejedlý. Podle slov Nejedlého představoval Dvořák balvan, jejž si mladý český hudebník musí odvalit z cesty, aby mohl dále. Interpunkce, přiznávám, není moje silná stránka, ale pracuju na tom.

Max Hutar
05. 04. 2010
Dát tip
No jo, hlavně aby se nedej bože nevynechal útok na vlastenectví! To by nás všichni vynesli v zubech. Plus nějaké čárky chyběly, "Dokázal svými vrtochy přivést do rozpaků i krejčího který mu zabíral frak", ale jinak jednoznačně zábavné a na tip.

Ferry
04. 04. 2010
Dát tip
:)

Díky, díky. Nápodobně. Jdu zasít ředkvičky.

Ferry
04. 04. 2010
Dát tip
Já už spala, Květoni, když jsi položil otázku dotěrnou. A v zářivém ránu se ukazuje, že nejde o hod, ale met, přičemž metena byla hlavně obloha a to do azurova. Hody hody doprovody až zítra. Moc svátečních pozdravů do bezva dne přeji !!!

No, hod boží je třeba náležitě oslavit. Á propos - nevíš kolik hodil?

Ferry
03. 04. 2010
Dát tip
Jeje, ja chtela mluvit o veste s dlouhym rukavem a napíšu "košile". Frakovou znám, můj tatínek byl poslední z mých mužských, kdo měl a s elegancí nosil příležitostně frak a vše k němu jak náleží... Jidášky jsou sežrány do mrtě, mazance hodně již odhryzány. Světit se ani neponesou. Myslím, že každou chvíli vstoupí vzkříšený Ježíš na nebesa, půlnoc bude co nevidět. Tak si všichni užijme báječný Boží hod velikonoční !!!!!!!!!! :)

Ferry, to nebyla košile, ale vesta s dlouhými rukávy. Proto to tak rozhodilo konzervativního krejčího. Mimoto - klidně si tlachejte všichni dle libosti. Nakonec, proto já píšu. Šťavnaté diskuze jsou vodou na můj mlýn a vydatným zdrojem mojí inspirace.

filemon
03. 04. 2010
Dát tip
Potvrdzujem hlásenie zelenej vlny: jeden mazanec práve teraz minul Slovensko. Určite to zaznemaná aj rádio Jerevan.:)))) Text je vynikajúci, vďaka Květoni

Ferry
03. 04. 2010
Dát tip
Tak tak, vše rozebráno, rozdáno a zatímco venku se neformálně rozběhla lidová veselice, já si udělám chvíli na lyriku. Pardoneček, Květoušku, že jsme ti tu vedli s Alšíkem debatu, už jdem...

hlášení zelené vlny: na žižkovsku se dopravní situace zhoršila až na stupeň 7 , který ještě nikdy nebyl v české dopravě vyhlášen. Příčinou je zablokovaná doprava v Kubelíkově ulici, kde se davy přihlížejících koukají na mazance velikosti horkovzdušného balonu,které vylézají na ulici z okna bytu v prvním patře č.p.27...

Ferry
03. 04. 2010
Dát tip
Říkala jsem si, jak si Alešek na tomto zahájském díle vpravdě renesančních duchovních rozměrů pošušňá. Mě fascinuje fraková košile s dlouhými rukávy i vkusné zlidštění geniálního detektiva replikou "francouzská jídla mi nedělají dobře" na Watsonovu otázku ohledně podílu ženy na příběhu... Přátelé, já díky neustálému odbíhání k Písmáku od plotny mám letos nejlíp nakynuté mazance v širokém dalekém žižkovském okolí...

čtitba uvedého dílka vzbuzuje v mé maličkosti podobnou rozkoš jako konzumace klasického českého počinu páně Vančurova, ano Rozmarné léto. Laskavý humor a nezbrklé kladení slov jest dokladem, že i v dnešní překotností tepající době lze se dosíci klidného přičemž i poučného čtení. Kromě jiných půvabných částí zůstaly mi v mysli zejméne věty "...Také jsem u něj postřehl jakousi ostýchavost až plachost ve vztahu k něžnému pohlaví.“ „Tyto povahové vlastnosti se často snoubí s genialitou, viďte?“ ...", kteréžto mi pomohly odhalit zásadní problém mého vlastního já. Za to Vám, Mistře, patří můj vřelý dík.

Moorgaane. O hraběti Kounicovi a i o kolejích bude ještě řeč. Na Brno však bohužel nedojde.

moorgaan
03. 04. 2010
Dát tip
taky jsem se zamiloval na Kaunicových kolejích.-))

Diana
03. 04. 2010
Dát tip
Ferry, škoda, že tento Cimrmanův vynález upadl do zapomenutí. Mohl se hodit v r. 1938, 1948, 1968.... Ale! Speciální chod "champignon", s francouzským přízvukem nabízený v poslanecké kantýně - týjo!

Ferry, to jsem z toho skoro, ne-li úplně! Takový zdroj encyklopedických vědomostí, vpradě - almu mater informací jsem opomněl kontaktovat! Píšu si jako první bod pro úspěch svojí další tvorby: 1.) - poradit se s Járou (nezaměňovat s Vaňkem).

Dámy. Já svatosvatě slibuju, že až budu psát další historický román, nespokojím se pouze se studiem dějinných pramenů, ale obrátím se sdůvěrou na jmenované autority v oblasti Cimrmanologie. A začnu rovnou odhalováním, ať si čtenář přijde na své hned v preambuli.

Ferry
03. 04. 2010
Dát tip
Ano, Zora je vstřícná, jak říká paní Dianka. Například by i pustila informaci, že jména Cimrman se dostalo Járovu předku za úspěšné pokusy pěstovat pečárky na slamníku své postele za cenu uskrovnění se spaním na podlaze. Obohatil tak jídelníček vídeňských domácností a taveren již v 17. století. Mohl tak rovněž napomoci v roci 1683 vyhnání Turků z okupované jimi Vídně. Zaměněním pečárek za muchomůrku olovnatou na jídelních lístcích veřejných stravovacích zařízení došlo totiž k masivní devastaci okupantů. Leopold I. obdařil pak Járova předka titulem Champignon, jenž dodnes náleží všem vítězům. Titul se ovšem vžil v podobě, jakou mu vtiskli nedbalí Češi v běhu času vypuštěním písmen "g" a prvního z obou "n" Tolik k autorově domněnce, že Dvořákova zmínka o houbách v Kounicových katakombách byla jen šifrovaným voláním o pomoc.

Diana
03. 04. 2010
Dát tip
Tím svým "plagiátem" jsi uvolnil lavinu důkazů i hypotéz, pod jejíž tíhou se budeš muset odhalit tak jako tak. (Přiznávám, že na to se nejvíc těším!) A nevykládej nám, že jsi na jméno Cimrman nenarazil. Čerpaje z historických pramenů je VŽDY třeba prostudovat odkaz velkého Jary dopodrobna. Stačilo citovat a nedostal by ses do konfliktu s autorským právem. Paní Slepice Zora by ti jistě vyšla vstříc ve všem, o co bys požádal. I v tom dalším... .

Toscana
03. 04. 2010
Dát tip
Tááák a právě jsi to na sebe prásknul, že jsi latentní exhibicionista, který to celé píše (a nás natahuje seriálem) jen proto, aby ses v závěru mohl vesele a zcela odhalit, aniž by to komu přišlo nějak víc divné! Jenže já tě prokoukla! :o))) *t (těším se moc na další díl)

Vildo, Suchýho verzi neznám. Nahoď.

Tomu nerozumím. Zase mě někdo napodoboval už předemnou? Já jsem, pravda, poctivě čerpal z dobových pramenů, ale na jméno Cimrman jsem nenarazil. Leda že by vystupoval pod pseudonymem Sherlock da Holmes. Já bych se nerozpakoval (podobně jako Rukopis zelenohorský a královédvorský) zařadit Rukopis liptákovský mezi podvrhy.

Ferry
03. 04. 2010
Dát tip
nemáš tam, jejdí, "vyřešil" místo "vyřídil"?

jejdavilda
03. 04. 2010
Dát tip
Ferry má pravdu. Dvořáka už vyřešil Suchý

Ferry
02. 04. 2010
Dát tip
Ctný Mistře, k Vašemu dílu Mazurek si dovoluji připodotknout, že o řešení Dvořákova případu je v liptákovském muzeu k dispozici fragment fejetonu "Má Zorek", kterýžto Jára dedikoval mé praprababičce. sl. Zora

Ferry
02. 04. 2010
Dát tip
Mistře, dovoluji si k vašemu významnému dílu, jež kromě hodnoty literární oplývá i přínosem dějepisným, sdělit vám, že ve zdejším muzeu je dopis Antonína Dvořáka, z něhož citujete (s tím, že adresátem je Sherlock Holmes), v téměř stejném znění. Adresátem zdejším není však nikdo jiný, než Jára da Cimrman. Dopis je datován nikoli 26., ale 28.5.1885. Další tragický doklad toho, že Jára byl vždy druhý. Slepice Zora, kustodka, Liptákov. t*

jejdavilda
02. 04. 2010
Dát tip
*

čučenka
02. 04. 2010
Dát tip
Květoni :-D, jak moc se odhalíš? )))) Upe celou dušu, nebo aj tělo?

Avox - díky. Už jenom za tu trpělivost. ((-:

Slibuji, že na konci seriálu se bude konat odhalení. Když to nebude stačit, odhalí se autor.

avox
02. 04. 2010
Dát tip
co odstaveček, to perla! parádní čtení... moc! :-))) */

čučenka
02. 04. 2010
Dát tip
Mě hlavně fascinuje ten zvláštní název.. se těším na odhalení toho, co jest to Mazurek :-)

To je jenom začátek. Bude hůř.((-:

Diana
02. 04. 2010
Dát tip
Super! Třesu se na pokračování. Nehynoucí dík za "fackování jak forehandem tak backhandem" za "v delších opusech jim musel nechávat dva až tři takty náskok" a za nové objevy v písmoznalectví :-)))****

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru