jedno letmé protloukání...

před dvaceti lety

co s tebou

když už nejsi panna

ale

užil jsem si

to je fakt

a co tvá mladší nezletilá

zkusil

vrátil se

já hloupě nevědomá

kdy přestane mě to žrát….

co chtějí, bůh ví

dobrá v posteli

proč ne

ledacos uvaří

odvaří i mě

o vše se postará

i o cizí

to jaksi pos…  přehnala…

sama

ona se svým

tichem stěn

v bouřlivých zlomcích

nejde rozpustit

tisíc v pár sklenicích

rozmazat do vzduchoprázdna

a že se nic nestalo

vyprávět

s tíhou na řasách

svítání

svítá

a není do krvavé

a hladí

všímá si toho

co není

snad lepší čas

bojí se utíkat

sama v sobě

brání se

čemu

kolikáté podobě

našlapuje zlehka

už ví

že život je

dě….

..sný

některé

to jen některé ví

čím víc a hlouběji

ví

tím ztrácí

jak zatoulaní ptáci

hnízdo je rozprášené

strom pokácený

jen šum ve větvích

nadějná

střípky posbírané

zalesknou se v naději

do

chci tě

a vem si mě

na toulání po hvězdách

na dny

co v poušti zaprší

a já otevřu ústa

a cítit budu

ten tvůj

vlhký

déšť

a budu vědět

že mě moc

a moc

chceš

život

je krátký

nepřemýšlej

ber

co dává

a nechtěj příliš

nepřemýšlej nad zítřkem

skončíš často v poušti

bez vody

skládá se s kdejaké náhody

tak nastav dlaň…