Temnota

Má drahá nespatřená,
masturbuju nad sklenkou,
vestoje kropím stěny zbudované tmou.

Ty, oblizuješ půlměsíční krajinu,
otisky zalité teplým sekretem,
tiše padají do propasti nesplněných přání.

Už přichází...

Momenty zmrzačené v nedohledných skalách,
rostou s každým výdechem těla,
chladně i hravě vymezují realitu.
Myšlenky napájí emoce,
strach požírá svobodu,
tma ničeho,
nádech čehosi.
Čas metamorfuje hmotu
pocity mizí v nepodstatnosti

Živoucí stroj padá k zemi
Zkomírající člověk vzlétá k nebi

TMATMATMA
TMATMATMA
TMATMATMA

Tma tam, kde chlastám!
Okamžik strachu mizící v prachu!
Sodoma maxima!
Vitae minima!

Nedotknutelná můzo...

Upaluju se,
kácím se,
vraždím se,
v čase
znova a zase

Pekelná královno osmiček
neznám Tvé jméno
nebylo vyřčeno

Už zase přichází!

Černý kámen, chlad a strach
požírá každý nádech duše
iluze vybuchující v realitu
tma všeho
výdech ničeho
Čas smrti

Padám k nebi
letím k zemi

všude jen

temnota