Psával jsem

Vím, četla jsi, co napsal jsem ti kdysi

co možná zdráhal bych se napsat dnes

při vetchém lanu věku nad převisy

či klopýtaje přes spálenou ves

dvou srdcí. Ten plamen velkorysý

žárlivostí je poután na řetěz

a kladivo, co v ruce zbylo čísi

přikleplo v dražbě pár falešných es

v kouzlo hry. Tak prosím, promiň mi to,

znavence krokem co má po práci

přes lávku že jdu, jež se kymácí,

v tvém stínu. Pak nebude ti líto

ozvěny kroků, při lásky vibraci

že slábne hlas a verš se vytrácí