Pomozte

Pomozte prosim uprostred noci.
Závojem chladným zahalená,
souslovím něžným vyvolená,
jako já.

V nastalém tichu
svíravý pocit dosvědčí přítomným,
co dřív se jen zdálo,
že hrdelním hlasem: "Nechci tě zranit"
je jako loňský sníh,
ty na to: "Dík. Právě se stalo."

A palčivý pocit, že víc jde o mě,
že bojím se udělat rozhodný krok,
mě ledovou rukou obejme pevně,
tak jako dneska - už pátý rok.

K ránu snad pár hodin mělkého spánku,
dočasně odplaví moře mých vin.
Pak jako uragán s vzezřením vánku
přichází svítání a s ním nový splín.