tajemství přírody

Příroda mlčky šeptá hlasitá tajemství

Potůček pod skalou vesele brouká si smutnou píseň

To ticho je jako balzám na duši

Dívat se jak si vítr lehounce s těžkými oblaky hraje

A sníh padá na tu noční melancholii

V soumraku šedi píšu do země tvé jméno

Zanedlouho však laň rozdupe ho a zbyde jen vzpomínka

Déšť smývá strach a pohrává si temně s nadějemi

Snad první hvězda bude poslem nevyplněného štěstí

A z nitra stromů vytryskne míza optimismu

Už neopustí své útočiště láska a neztratí se v hlubokém lese

Kdo hledat by ji chtěl, v svém srdci pouze hledat smí

Ale pouze když otevře náruč, nebude se bát rozdávat

I dýchat skvostnou atmosféru zaslouží si osamělá kopretina

Nepropásni a naslouchej hlasu mocné čarodějky

Zkoumej ta prázdná slova a nezoufej