Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

ROZLOUČENÍ DCERY S OTCEM

24. 04. 2010
1
4
1233
Autor
V.Wanessa

Ahoj tati,

i když ti píšu tento dopis na rozloučenou, mám stejně a to promiň, chci být poprvé ve svém životě k tobě upřímná, pocit odporu.

Jsem naštvaná jaký jsi byl, ale každý jsme nějaký, já vím. I já mám něco z tebe. Tvou tvrdohlavost a hádavost.

Chci ti poděkovat za to co jsi mi dal.

Děkuji ti, že jsi řval na mamku a já tě mohla vidět v opileckém opojení, to jsem si vždycky přála. To je asi sen každého dítěte, co.

Taky ti děkuji za to, že asi díky tobě mám zdravotní potíže, z toho jak jsi dělal hustou atmosféru vždycky, když jsi byl doma.

Jak jsme měly se ségrou hrůzu v očích, i když jsi byl už odstěhovaný, když zachrastily klíče na chodbě, že se vracíš domů, a to byl jen soused.

Dodnes nechápu proč jsi dělal chytrého a nevěděl nic. Kde se v tobě brala ta víra, že ty jsi nejlepší.

Ale jedno se ti musí nechat a nepíše se mi to nejlíp, protože musím uznat něco co vlastně ani nechci.

Vždycky jsem tě chtěla potkat, když jsem šla do práce, abys viděl jak velkou dceru už máš.

Potom co jsi jednou řekl, že mně to sluší a chtě nechtě mi to udělalo radost, jsem tě chtěla potkávat.

Každé ráno, když jsem šla tou cestou kolem tvéhu domu jsem se dívala jestli nejdeš.

Toužila jsem sobecky dávat ti najevo jak se bez tebe máme dobře, jak máme všechno co by jsme s tebou neměly a jak nám vůbec nechybíš. 

Když to shrnu tak si vlastně uvědomím, že i když jsem se tomu bránila sebe víc tak jsem to dělala proto, že  jsem tě pořád někde v srdci ráda měla a chyběl jsi mně.

Ani nevíš jak jsem záviděla holkám, že mohly dojít za svým tátou a cítit tu lásku, která byla jiná než k ostatním mužským a ten pocit, že tě někdo ochrání.

Měl jsi to být ty, který chrání nás všechny a ne mamka.

Ta nenávist byla jen obranou proti mé dětské lásce.

Nemůžu tvrdit, že jsem zapomněla jak jsi semnou hrál karty a dělal, že nevidíš, když jsem podváděla.

Jak jsi mě učil kouzlit a kreslit zajíce, který pije brčkem sodovku.

Jak jsi mi koupil kolo, i když nevím jestli to bylo za tvoje peníze.

Taky jak jsi mi udělal s gumiček skákací kuličku, jak jsi mě učil písničky o Bertě a jak jsi mě měl rád a měl radost s toho, že píšu levou rukou jako ty.

Taky jak jsi vařil a říkal si, že to bude papaňa a naučil mě jíst tvarůžky.

Pamatuju jsi na poslední narozeniny, to sis ještě vzpomněl, že se ti kdysi narodila dcera, to jsem od tebe dostala mikinu s obrázkem šmouli. To bylo všechno za střízliva.

Ovšem taky jsi dobře pamatuju, jak si nám kradl peníze s dětské pokladničky, jak jsi mě opilý házel do výšky a já měla hrozný strach, že mě pustíš a v neposledni řadě si pamatuju plno slibů co jsi mi dal a nesplnil. DÍKY TOMU DNES NEVĚŘÍM LIDEM.

Pak jako by jsme z tvého života zmizely.

O každých vánocích jsem jsi na tebe vzpomněla a chtěla ti donést dárek, ale pak asi z lenosti a tak trochu ze strachu, že se na nás zase pověsíš,  jsem to nakonec raději neudělala.

Ať jsi byl jaký jsi byl, byl jsi přece jenom pořád můj biologický otec a je mi líto, že jsi umřel tak jak jsi umřel.

Naivně myslím, že kdyby nebylo toho pití, byl by jsi dobrý chlap a úžasný táta.

Jelikož jsem zdědila naštěstí i kladné stránky po mamce, tajně doufám, že ses dostal do nebe, že ti všechno došlo a že už aspoň tam na tebe někdo dohlídne.

Snad jsi moc netrpěl.

Byla jsem asi poslední kdo tě z rodiny viděl a jsem ráda, že jsem tě mohla ještě vidět, škoda jen, že jsme si toho neřekli víc.

                                                                                   

Tvá mladší dcera, které ses vlastně zřekl.

 

PS: no řekni sám, stál ti ten chlast za to.

 

 


4 názory

to se nemůže nedotknout...t.

V.Wanessa
04. 05. 2010
Dát tip
Děkuji za krytiku, beru ji jako kladnou a potěšilo mě to, zvlášť od tebe.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru