Pár dní

V koupelně jsem opět musel sám stát,
je vidět, že mi táhne už na padesát.
Snídani jsem opět odbyl, o tobě stále sním,
na tvůj obrázek jsem zas koukl než jídlo sním.

Nevím, zda-li je to sen, čas abych vyšel ven,
pár minut do svítání už zbývá jen.
Hlavou se mi honí společní života kus,
vrazil do mě chlápek cestou na autobus.

Pardon s vážnou tváří jsem mu nemohl dát,
autobus je už pryč, tak pěšky jdu dál.
V práci jsem vyhledal ten svůj roh,
šéf se stavil, jestli na pivo bych moch.

S vážnou tváří jsem mu odpověděl,
k tomu jeden vtip jsem mu pověděl.
Tolik dní co každý ráno slunce vychází,
tolik dní co na nás dávno málo záleží.

Prý jsem snílek, co tě vidí přicházet z dálek.
Stále tě ještě vidím, V tramvaji jsem se jí lek,
Stačil pohled či dva než jsem si o číslo řek,
dny vzešly ze tmy, čas se nás dvou lek.

Žit sedmkrát se stejnou ženou,
už moje nervy nedovedou.
Znamenolo to mnohem více
než-li úsměv večernice.