Denoc ulice

I.

Stařík-opilec vykřikuje veškerou moudrost svého (!) života

je cítit pivem a rumem a s patosem Hamleta kříčí do světa

slunce opéká černý asfalt silnice

ulice plná životů

"A hlavně vole miluj svou rodinu to jediný co máš..."

Tatínek jede na koloběžce - vedle běží dcerka oběma rukama

tiskne na hruď lahváče

"A hlavně vole kámoše si nepouštěj k tělu vždycky odejdou dřív..."

Muž křikne - druhý odsekne a kráčí dál bez povšimnutí

bez rozloučení

"A hlavně vole mysli na smrt jedinej smysl a cíl tvýho života..."

Mladík poslouchá upřímnou soustrast nad hrobem své matky - nenamáhá se někomu vysvětlit, proč má oči suché...

"A hlavně vole nechlastej jak já - nebo dopadneš jak já."

ALE

kamn zmizí všechny slzy světa

                          až tahle ulice přestane plakat

                                                nad osudem lidí...

II.

Sama.

Konečně nekonečně sama.

Tak sama jako kaluž uprostřed silnice

                   jako značka STOP

                   jako přestupný rok

                   jako tavené olovo ve vodě

sama bez lidí.

Osamění je jedinou dcerou moudrosti.

                                šeptá ulice noci.

Láska je jen dcerou iluze.

                                šeptá noc ulici.

A líbá jí a slzí samým dojetím

až vzduch nasáklý vodou

okapává.

                                 a ona se přes jeho rameno dívá

                                 na umrzlého staříka - opilce

                                 jehož moudrost ani smrt nikdo neslyšel

a v náručí noc je tak sama

jen s mrtvolou anděla

a chodníkem - pomníkem lidí bez očí...