Zkáza snů

V koutě sám sedím,sklenku v ruce mám,
nějak mě nenapadá jak z toho ven,
asi to prostě celý nezvládám,
možná že byl to jenom blbej den.

Kdybych tak mohl chvíli motýlem být,
vletět Ti do snů,svými křídly Tě vzít,
ale to musela bys o mě snít,
svět věčných iluzí má se dnes otevřít.

Ve vysněnym světě letíš jako pták,
stoupáš vzhůru,necháváš se nést,
však často přijde prudkej pád,
do krutý reality může cesta vést.

Náraz je tvrdej,smysly zmatený,
nepoznáš věci dobrý, ani zlý,
všechno se zdá být právě ztracený,
nepoumůžou rady Tvý,ani mý.

Rány hluboký život zasadil,
srdce bolí,kříčí,krvácí,
kéž by ses z tý můry noční probudil,
myšlenky zrádný v hlavě se obrací.

Najednou stojíš před sebou Ty sám,
leč do zrcadla nehledíš,
vlastní stín,odraz minulosti se pozval dál,
na projížďku temnotou,stále níž a níž.