Crystal II

II.

Sedim v autě. Venku prší a já jsem tak šíleně naštvaná! Už zase jedeme na terapii bez fotra. Sama se divim, proč ze sebe ještě pořád nechám dělat blbce a jsem ochotná tam jezdit. Jen při pomyšlení na tu tlustou upocenou doktorku s mastnýma vlasama, která působí, že začala dělat tenhle džob po tom, co jí vykopli z řeznictví, se mi udělá mdlo. A vidim rudě. Já tam prostě nechci jezdit. Stejně tam nic nevyřešíme. Potřebuju vlastního psychiatra, kterej by se věnoval jen mě, jinak se z těchhle sraček nikdy nevyhrabu. Stejně to zas bude jako dycky. Akorát tam po sobě budeme řvát. Pardon, dneska to bude s jednim rozdílem. Nechystám se brečet. Matka už je tady. Jedeme. Celou cestu je hnusně ticho, jen pitomý rádio, hrající nevkusný písničky pro náctiletý kriplíky, mi ruší ten skvělej pocit totální prázdnoty.
Zase sedim v autě. Všude okolo mě se valí masa vody. Do toho ještě začalo hřmít. Správně, zdrhla jsem z terapie. Na tohle už fakt nemám! Každej den, každou větou všem dávám najevo, jak se mi zajídá bejt pořád tak posraně stejná a žít v tom zatraceným městě. Když ale vytáhnu konkrétní plány o tom, kam vypadnu, skutek utek. Sakra, kde je problém? Všechno mám totálně promyšlený… Chci dostat to, po čem moje prohnilá dušinka prahne. CHCI RESTART! Teď. Celou cestu s mámou nemluvim. Ona se snaží bejt taky zticha, ale nikdy nebyla z těch, co by vydrželi držet zobák dýl než několik vteřin.
Jsem u táty v kanclu, kam mě odvezla máma. Čekám, až se vyhrabe z tý velehory účetnictví a řekne mi zase nějakou trapnou zprávičku, která mi má připadat úžasná.
„Crystal? Mám pro tebe něco skvělýho. Tohle ti zaručeně pomůže od depresí.“
-„No, co to bude tentokrát?“-
„Mám známého, zabývá se čínskou medicínou. Říkal, že je to stoprocentně přírodní. Budeš brát dvanáct prášků denně. Zkusíš to?“  
-„Jasněže ne!! Stačí mi, že beru denně koňskou dávku antidepresiv, ze který div nelevituju a ještě nějaký čínský bylinky?“-
 „Jistě, tati. Cokoli.“ Argh! Snažim se vytřást z hlavy obrázek opiovýho doupěte kdesi v Číně. 
„Hodná holka. Tak pojď, odvezu tě domů.“