Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDráhy životní
Autor
Max Hutar
Vždycky mě přitahovala
rez a špína světa
jako malý jsem házel z trati
kamení náspu a pak si olizoval prsty
matka mě přes ně mlátila
nelízej si to ty prase kdoví
v čem ses to zase hrabal
a děsně se s otcem smáli
když jsem říkal že budu
jednoho dne slepým výpravčím
Jen jsem se dostal trochu
z klece, dal jsem ruce
do kapes a šoural k nádraží
vlak už na mě čekal
a lokomotiva se usmívala
jak to dokážou jen věci
měl jsem zimnici
mastné vlasy
a krátkozrakost
moc dobře si na to
vzpomínám
nepřečetl jsem ceduli kam to jede
a schoulil se do houně smradu
na koženkové sedačce
šklebil jsem se radostí
smysl právě kašlal krev
posledního chroptění na podlaze kupé
když krev zaschla
měla stejnou barvu
jako kamení na kolejích
41 názorů
Dívka od klobás
21. 08. 2013ten koniec všetko podčiarkol...krása, až som mala zimomriavky*
ale ne tu báseň, tu kritiku, co jsem ti napsal, že máš okamžitě touhu hodnotit mojí tvorbu, takhle jsem to myslel s braním osobně
ty to bereš osobně a je to osobní, i to co píšeš, ne že ne, a má to být vážné, jinak to nemá smysl a pak to jen odpad JE.
jsi také dokladem zakomplexovaných dějin, bobánku, ale pro literaturu to přínos není, věř mi, v tvém případě hlavně psychoterepie, ale to víš sám nejlíp, pokoj duši tvé..