Trnem v oku

Ty Venuše, z mořské nezrozena pěny,

já přál ti něhu, lásky drahokam

však nejsem vyvolen, ani zavržený,

jen do prázdna se zvolna propadám

Zástupem ztracenců já v první řadě jdu

již minut strom, tam čas pověsil plášť

kdes za zdí kláštera zřím vášní zahradu

a průvodci? Smích, lhostejnost a zášť

Soumrak v panoptikum proměnil již chrámy

mě neznají světců tváře bílé,

přečasto blesk výstrah sršel nad klenbami,

zpěv když zněl, já mlčel zarputile

Odmítnut podsvětím, vyobcován z ráje

trnem v Božím připadám si oku

přestárlý mim, co trapně Fauna hraje

macha gest, ovací bez nároku