Železniční blues pro tebe

sedím ve vlaku a dopíjím chladnoucí kávu
za okny utíká dozadu probouzející se město a tvoje tvář
smutné bílé labutě v kalném proudu
a prodavači vonících nadějí, z nichž jedna
má tvé jméno
jsem sám na cestě odnikud nikam a ani ty na tom nic nezměníš
můj vlak uhání zatímco zloději času vylamují zámky
slyším jejich kroky v dunění kol
- dobrý den, kontrola jízdenek -
zasněžené skály nad tratí s nalepenými domky jako dětské obrázky
znuděně zívající pes stařičkého výpravčího
nekonečné závody racků nad matným vodním zrcadlem
jako film, ve kterém nám dali hlavní roli
nominace na Oskara i totální propadák
sladkobolně romantický i černá komedie
a jindy smutný příběh jako od Andersena
píšu ti tyhle řádky v dunění pražců
abys věděla, že tvoje šeptání není bez ozvěny
a že jsou mocnější síly, rychlejší vlaky a jiné železnice
a že je toho tolik, co jsem ti ještě neřekl

dopil jsem kávu a otevřel okno
a verše vylétly do mrazivého rána
viděl jsem, jak zapadly do závěje...možná na jaře
je někdo najde, zkřehlé a tiché
a dlaní horkou od lásky
dlaní, co voní po grogu
vdechne jim život