Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Rozostřeno

13. 05. 2010

1887

Autor

větroplach

Svázaná tvýma očima
tvým úsměvem
sedím tiše v koutě
a čekám až to přejde

Ještě cítím tvoje dlaně, prsty, ústa
a vím
že se nedá zapomenout

Není cesty zpět
není kam se hnout
narážím do zdi
... tápu, hlavu dotlučenou
věčnými otázkami
čekám na rozednění.

Přede mnou jen tma
bez úsvitu
Prosím o trochu světla......

12.5. 2010

18 názorů

koloušek

12. 10. 2010

Dát tip

Někdy to nepřejde vůbec.T*

…Tolik se bojím ticha do němoty, té tíhy na stromech a věčnosti, co v lidech přestala. A nestydím se ani za nehet za svoji úzkost, bože, ty to víš. Padá to na mne tiše, beze slova, jak marná lítost, aspoň té jsme schopni, a na laskavé slovo čekáme, zatímco venku, za oknem to padá. A pořád dál a hůř. Jan Skácel