Zamyšlení...

Zmítám se mezi dvěma světy – v obou mám úspěch blíž než na dosah ruky. Cítím velmi silně pach peněz a vůni dvou krásných žen. Nelistuji v katalogu zemřelých duší, ani se nehodlám toulat po hřbitovech, hledat hroby slavných. Ano, nevybrala bych si dlouhý život, útlou tvář Hermanna Hesseho, nýbrž upoceného, obtloustlého Franze Werfla. Ten bídák věděl, co znamená milovat. Dokázala ho okouzlit stejná bytost jako mě. Vášnivě miloval Almu Mahler, která ovšem toužila především vládnout. Při čtení jakési biografie F.W. mě napadá, že to byl pěkný prasák, co žen se týká, rozmazlený spratek z bohaté rodiny, plodný autor, milovník opery, náruživý kuřák. Zda hodně pil, ještě netuším. Asi ano, kdo by nepil, kdyby ho týrala jediná bytost, kterou uctívá. Snad v životě od ní nedostal dopis, musel ji znovu a znovu dobývat, věčně ve strachu, že o ni přijde. Bůhví, jací se studené paní Mahlerová zdáli jeji podivní, umělecky založení ctitelé, když z její autobiografie nutně zmizelo nemálo stránek, stejně ti chlapíci už dávno nerušeně spí…