Neměný kolotoč

"Půjdeš první ty nebo já??" zašeptá mi rozklepaným hlasem do ucha.

"Běž ty, mě se tam nějak nechce" se zděšením zjistím že já mám také neklidný hlas, ale nesmím přeci na sobě dát nic znát, vždyť o tohle se snažilo už tolik chlapů, akorád si nepamatuju toho kterému by se nic nestalo.

"Tk já teda jdu.Drž mi pěsti." opravdu nevím jestli je to něco platné, mu držet pěsti. Jestli dopadne tk jako každý kdo se o to pokoušel tak tu bude dřív než by řekl švec. Teď klepe na dveře.Otevírá mu starší paní, asi paní domácí. Netrvá to ani pět vteřin a Sid už peláší ze dveří a jen tak tak ho mine cihla. Doběhne za mnou celý udýchaný a zpocený.

"Už jsem ji skoro měl." sotva vyfuní z úst.

"A kdy to to krachlo?" zeptám se pln úzkosti a očekávání.

"Když jsem řekl že jsem žebrák." zoufalým hlasem pronesl, jako by oznamoval něčí smrt.Ani se mu nedivím neměl k ní daleko. Takovýhle sázky jsou opravdu nebezpečný. Společně se vydáme odkud jsme přišli, už na nás čekají pěkné peníze.

Dojdeme na místo dohody a Tadesova banda na nás zírá jak to, že hjsme se vrátili a celkem bez úhony.

"oni na vás neposlali psa??" zeptá se jeden opodál stojící člen Velké bandy.

"Ne.Asi jsme se jim zamlouvali víc než vy." neodpustím si rejpanec. Jak rád bych viděl tuhle bandu daleko z tohoto města. Ale sázky s nimi nám vydělávají peníze, tak je tu budu trpět do té doby než budu mít peníze.Budu určovat pravidla a smát se začínajím sázkařům.Nesnášel jsem posměch starších, ae v tomto oboru je to jako tradice. Možná bych si mohl koupit i koženku abych se nějak odlišil.

Ze snění o budoucnosti mě vyruší nepříjemný zvuk natahování pistolí. S obrovskou nejistotou se obrátím kolem dokola a snažím se uvěřit svým očím. Velká banda stojí kol dokola kolem nás a míří na nás pisolema. Jak teď z téhle šlamastiky? Jelikož jsem posledních pár minut neposlouchal tak ani nevím co se stalo.

"Kvůli čemu je to tentokrát?" zašeptám stejně obklíčenému kámošovi jako jsem já.

"Kdyby si ty ***** dával pozor na to co se tady děje možná ba jsme teď na tom byli jinak. Ale při tvých snech nahodíš dycky takový výraz, že si všichni myslí že se jim vysmíváš." svůj rozčilený hlas podtrhl zavrčením. asi na dojem naštvanosti. Ale on je tk roztomilý když se rozčiluje.