Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pohled na soudobé umění a vztah k němu

17. 05. 2010
15
31
5287
Autor
Zbora

Když jsem se procházel po nejvyšším patře Veletržního paláce, brala mě za rameno otázka, která z instalací této sterilní expozice současného výtvarného umění bude příštími generacemi kunsthistoriků pojímána jako ona trvanlivá hodnota a která z nich zmizí propadlem času. Naštěstí se to už za svého života nedozvím a tak si můžu v klidu užívat jejich případnou novost a nápaditost, s níž tolik lidí svádí bezcílný osobní boj, vůči níž mají jistý blok neschopnosti odrazit se od dokonale realistické tváře obrazů vlámských mistrů někam dál, kde není vše jasně ohraničené, prověřené časem, jisté.

Napadá mě paralela se soudobou poezií, žijící si svým utajeným životem v malých literárních kavárnách a u nízkonákladových vydavatelů. Často se setkávám s názorem, že jsou to jen slova naskládaná k sobě bez ladu a skladu, vydávaná za vrchol imaginace. Z části možná i ano. Nezřídka je ale z osob, zaštiťujících se tímto pohledem cítit neochota se k moderní poezii pročíst. Nezastavit se ve vývoji u Wolkerovy Poštovní schránky nebo Máchova Máje, který byl notabene soudobou kritikou přijat víceméně odmítavě a teprve až čas odhalil jeho nedoceněnost, tak, jako to bylo a je vcelku obvyklé u umělců, kteří přicházejí s něčím převratným.

Nové umělecké směry často vznikají na bázi porušení stávajících pravidel. Zřejmě proto je tak časté jejich negativní přijetí konzervativními skupinami, které jsou s těmito pravidly sžity a nezřídka je považují za zákon a jejich nerespektování za zpronevěru. Moderní umění není žádné umění, slýchávám. Ovšem pokud bychom ustrnuli v zažitých formách, bylo by umění ještě uměním? Mělo by stále to samé, do nekonečna se opakující potenciál ještě někoho oslovit? Jistě mělo. Ty, kteří s uměním přicházejí do styku jen nahodile, okrajově. Ty kteří mají jasnou škatulku na to, co umění je a co není. Jenže o ně tu v podstatě zas tolik nejde. Budou ochotni (nebo jejich děti a vnoučata) časem přijmout vše, co se stane klasickým. Naopak užší skupinu lidí, projevující o umění aktivní zájem, by takovéto točení v kole znudilo a od pojmu umění by se odvrátila. Naštěstí je to utopie. Dokud se bude vyvíjet lidstvo, bude se dopředu posouvat i jeho umělecká tvorba. Naopak setrvávání ve stereotypech přispívá ke stagnaci.

Schopnost prožívat umění předpokládá do určité míry jeho znalost, přehled o něm, osobní zkušenost. Nikdo, kdo doposud pil jen krabicové víno, si naplno nevychutná chuť šampaňského. Odvolávat se zde na cit a vkus je víceméně zavádějící. Vkus je ovlivněn poznáváním, a pokud člověk poznává prožitým, musí po určité etapě zákonitě zjistit, že mu stávající možnosti přestávají dostačovat, přestávají plnit ony funkce, které jsou od nich očekávány, a hledá nové. Karel Čapek v Povětroni vkládá do úst jasnovidce: “Naše slova jsou náhražky čití, jsou odvozena z vidění, slyšení, hmatání, není možno jimi přesně vyslovit věci, které nejsou přístupny těmto smyslům. Mějte se mnou, pánové, trpělivost”. Není veškeré umění “jen” potřebou vymanit se z této kazajky? A není k jeho uchopení potřeba vytrvalost. Není ve “vrcholu imaginace” současné poezie potřeba položit slova nad slova, použít je nepřímo na úrovni smyslů?

Pan profesor Jiří Šípek ve své přednášce říká: “Vědec směřuje k zevšeobecnění jednotlivostí, umělec se snaží promítnout všeobecnost do jednotlivosti”. Přestože jsou veškeré pokusy o klasifikaci umění jistě zavádějící, kdykoli otevírám nějakou ze sbírek Petra Hrušky, vždy mi Šípkův postřeh přijde jako velmi opodstatněný. Ano, umělec tu není od toho, aby dosazoval do formálních vzorců a dokazoval tak jejich funkčnost. Naopak by měl tyto vzorce překračovat a upozorňovat, že mezi schopností vše dokonale spočítat a předložit jasný, konkrétní a nezpochybnitelný výsledek, a uměním vše v jednom bodě přesáhnout, panují smysluplné vazby, aniž by jeden z obou principů trpěl pod druhým a zároveň jej jakkoli popíral. Kouzelný mi z tohoto hlediska připadá výrok českého surrealisty a zároveň klinického psychologa Zbyňka Havlíčka: “K nekonečnu je zadem jen pár kroků”.

Dlouho jsem se ovšem bránil slovům Milana Uhdeho o podružnosti obsahu za formou a říkal si: “obsah je přeci to podstatné, to o co jde”. Po čase jsem došel ke zjištění, že obsah se vlastně neustále opakuje, ale forma z něj dělá to, co může znovu a znovu donekonečna oslovovat. Ta forma, která v takzvaném moderním umění může připadat většině lidí nenaplněná, nepřesná, možná zvrácená nebo úsměvná, až trapná a hloupá, většinou však hrající si na něco, čím není, protože je cizí jejich naučeným způsobům prožívání, zatímco jiní v ní spatřují pohled z jiné strany, nové, osvěžující uchopení něčeho důvěrně známého. Nikoho z nich nelze přesvědčovat o opaku. Není třeba. Každý si z nejvyššího patra Veletržního paláce odnese v závislosti na svých dispozicích trochu jiný dojem. Kdo chce hledat, bude hledat celý život. Kdo nechce, má jasno.


31 názorů

Markéta
21. 07. 2010
Dát tip
Osobně mi v tomto prostoru nějaké smyslupné eseje na podobná témata chybějí, takže jsem si ráda přečetla text, který má hlavu i patu, začátek a konec, inspirující obsah i stravitelnou formu. ***

Zbora
25. 05. 2010
Dát tip
...tak to bude asi pravda. Jsem si to vygůglil a prej jo.

jH
25. 05. 2010
Dát tip
já jo, sáhodlouze sme ho rozebírali v prváku, mistr šidák to vtrdil...

Zbora
25. 05. 2010
Dát tip
Lang: víceméně odmítavě. O tom, že byl v Německu tištěn v obřích nákladech v době jeho vzniku nic nevím. Joylis: nesnažím se ji objevit, pouze pojmenovat.

joylis
21. 05. 2010
Dát tip
přijde mi, jakoby ses snažil objevit ameriku. ale nic ve zlém, v jádru ten text není špatný

Oldjerry
18. 05. 2010
Dát tip
Uvnitř jednoho tématu je fakt - zdá se - nových námětů poskrovnu, zejména je-li tím tématem láska, které je v každém uzavřeném okruhu, například literárním serveru - minimálně polovina z frekventovaných témat. Jsou ale stovky a možná tisíce dalších možných skupin a podskupin témat, která jsou v srovnání s láskovými tématy poměrně opomíjena. Proto také v láskových tématech se vyskytují nejčastěji klišé a rýmy, skupiny slov a dokonce i velmi podobné celé básně, ač nezávisle jejich autory napsané. Tolik na podporu posledního odstavce...

jH
18. 05. 2010
Dát tip
Není pravda, že by veškerou soudobou kritikou byl Máj přijat negativně, třeba v Dojčlandu se tisknul v docela monstrózních nákladech...

A.H.
18. 05. 2010
Dát tip
Poslední pasus vážně stojí za to. To je úvaha o něčem. *

A.H.
18. 05. 2010
Dát tip
U tvého komentáře se dá pěkně uhnout k filosofii. Jak poznat umění? Co je umění? Na přesné defenici se asi neshodneme.

Winter
17. 05. 2010
Dát tip
... nakonec si budu myslet, že by stálo za to namalovat a hlavně vystavit ... pár pěkných krajinek ... .)

Winter
17. 05. 2010
Dát tip
Ale kdeže, kritici své poslání splnili až příliš dobře. Nachystali teoretické šablonky pro praktiky - dokonce i s avantgardní příchutí. Viz. právě ten konceptualismus - už by ho měli konečně zahrabat, dyk ho dělají chudáku Debordovi navzdory .) Pravda, že Chalupeckého ceny 08 a 09 byly - alespoň z mého, neodborného, pohledu - poměrně chabé. Jinovato: synchronizujeme stejnou vlnu .)

Fouckault
17. 05. 2010
Dát tip
současné výtvarné umění má už pofunuse.. konceptualita učinila z výtvarného světa chudší odnož literatury.. viz cena chalupeckého pro mladé výtvarníky které vyhrály literární texty..

Jinovata
17. 05. 2010
Dát tip
I forma je obsahem, i obsah je formou. Pokud to, oč jde, je tvar věty, je její "obsahová" náplň pouze formou, která dává vyniknout obsahu: formě. Óm.

vinca minor
17. 05. 2010
Dát tip
Ještě bych dodala to, že buď snaží za každou cenu přijít s něčím novým, jenže nádech neotřelosti zpravidla dost rychle vyprcháva a zkostněťuje stejně jako formy předešlé. Druzí naopak vykrádají hrobky dobře nabalzamovaných zasnulých a těží z jejich zesměšnění, ironizace, což je většinou dost laciné. Problém vidím v tom, že málo vychází sami ze sebe a že se bojí být tradiční v dobrém slova smyslu.

vinca minor
17. 05. 2010
Dát tip
Tohle si zaslouží delší reakci. Bohužel nevím, co se teď nachází v 5. patře Veletržního paláce, takže má reakce nebude úplně přesná. Navštěvuji výstavy současného umění poměrně hojně a musím říct, že to, čím se plní galerie současného umění není zpravidla nic převratného. Samozřejmě jistá malá část předtsvuje onu kvalitu, která nezastará, avšak 80-90 procent se jen drží módních trendů, což vyhovuje vyučujícím na výtvarných školách a taktéž galeriím. Je taky třeba trochu znát galerijní provoz, takový malý moloch a vůbec umělecké struktury. V současnosti o úspěšných umělcích platí především to, že musí být také zdatní manažeři schopní se prosadit. Uveřejnit svoji tvorbu je pro výtvarníka neskonale těžší než pro básníka, an nemusí překonávat materiální překážky. Takže vlastně jsi si sám naběhl. To, co se nyní vystavuje je většinou odbournou veřejností přijímáno, ne odmítáno. Takže kde je to umění, které je odmítáno (nikoli neznalou širokou veřejností, ale odborníky?) Nepoučený laik samozřejmě nedokáže vždy odlišit kvalitu od braku, a proto se apriori staví so opozice "odbornému" názoru - kritici neplní svoje poslání. Obecně postrádám více kritický tón. V tomto je výtvarná scéna odlišná od jiných uměleckých oborů: je více uzavřená, skoro sektářská. Takže závěrem: nepoklekat před každým exponátem, nestojí to za to. Vidím jim do dílny, těm umělcům a jejich triky jsou často hodně laciné. Hloupoučkým videem nebo instalací snadno nezkušeného diváka oblafnou. Je nutné dívat se bedlivě. ad forma versus obsah: na formě záleží, na obsahu též. Může vzniknout dílo postrádající jednu ze stránek. Kdy ovšem chybí obě, jde jen o pózu, prázdné gesto. Ne náhodou řada tvůrců vsází na humor - lano, jímž přitáhnou zábavychtivého diváka. Nakonec u děl takto defektních jsme nakonec vděčni i za tu špetku humoru.

Smetiprach
17. 05. 2010
Dát tip
no, v létě si prohlídneš jezuitskou kolej... sem zvědavej, co napíšeš potom...

Norsko 1
17. 05. 2010
Dát tip
Co je to forma ? Co jsou to metafory ? Existuje nekonečno ?

Zbora
17. 05. 2010
Dát tip
Winter: jasně, to je opačný extrém :) Díky moc za upozornění, tohle by tady taky asi mělo být zmíněno.

Winter
17. 05. 2010
Dát tip
Aha, tak už tam jsou .)

Winter
17. 05. 2010
Dát tip
Odstavce. Nic dnes není konzervativnějšího, než setrvávat na nějakých avantgardních pozicích, na "vysokých" formách. Člověku už jen zbývá nasázet na všechny ty post-pseudo-konceptualistické projekty cenovky. Mark Wallinger? Hm, to bude 87 999,99 liber... Nebo má pán raději něco odvážnějšího, poslední dobou máme skladě skutečné pikantnosti? Bude se v tom krásném, prosvětlené, prostorově otevřeném obýváku vnímat lépe Pollock nebo Angela de la Cruz? A pokud Pollock, neobviní mě nějaký pokoutný intelektuál z buržoazního zkostnatění? Mám upřednostňovat obsah nebo formu? No dobře, už nebudu rýpavý, nakonec to nemyslím tak zle, jako to píšu. Nedávno jsem v novinách zahlédl vtipnou zprávu: Turnerova cena má skandál: není skandální". Vtipné - a příznačné .)

Miroslawek
17. 05. 2010
Dát tip
jsem rád, že jsi k tomu poznání došel

Lakrov
17. 05. 2010
Dát tip
> ... obsah se vlastně neustále opakuje, ale forma z něj dělá to, co může znovu a znovu donekonečna oslovovat... Ano, to je pravda. Je těžké přijít s nápadem (námětem, myšlenkou), který už neměl někdo před tebou. Potíž je možná v tom, jak se ve jménu hledání nových forem vyhnout naprosté absenci obsahu.

Zbora
17. 05. 2010
Dát tip
M: jo, to máš pravdu, zapomněl jsem. Děkuju.

Miroslawek
17. 05. 2010
Dát tip
K tomu, abych se odhodlal přečíst si text s tak nebezpečně vyhlížejícím názvem, mi tam chybí odstavce.

StvN
17. 05. 2010
Dát tip
To o té formě říkám taky:) Obsahy se opakují. Bezva.

varankaka
17. 05. 2010
Dát tip
moudrá slova, chlape

je otázka, co způsobí, že se "současné" umění stane časem uměním "klasickým". Jirásek je klasikem zejména díky Zdeňkovi Nejedlému. Jaký asi náklad měl Máj v době svého vzniku? Třeba byl na tehdejší dobu taky "nízkonákladový"...Podstatné asi je, že nějaká "současná" kultura vůbec existuje, že si někdo dá práci, aby dal najevo své vnímání světa. Ale jsou i žijící klasici: Jiří suchý, například...

dadadik
17. 05. 2010
Dát tip
kunsthistorici

dadadik
17. 05. 2010
Dát tip
že prý nejtěžší je určit hodnotu výtvarného umění...říkají kunsthostorici tedy spoučasného

dadadik
17. 05. 2010
Dát tip
:) umění je když....

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru