Nepřijde ničeho

Nepřijdeš? - zní vroucí otázka.

Samozřejmě, že přijdu - srdce nabádá,

ale kdy, kde a jak se objevím, to není doposud známo,

možná jen čekám na to správné ráno,

kdy se probudím a vzpamatuji se

z celonočního boje o svou existenci.

Každý by snad věděl, že milovat nesvede lecjaký

a to ani já ve vztazích nestálý.

Stále prosit, ráno i večer

za různé věci a stejně nedospět k rozumnému bodu.

Co víc?

Jsem v období vzdoru

a bojím se těch, co koušou,

ale ty to nejsi.

Ty jsi má jediná,

přítelkyně přejasná,

pomylsné jaro mého dávného žití

a spokojně by snad stálo za to -

přijít a darovat ti jarní kvítí.

Ale to už já nesvedu,

jsem chabý, protivný,

zpropadeně nemocný - možná i zlý.

Co se mnou?

Hoďte ho do Moravy, chlípníka!