malá milá

víno je jejím bohem

na chlatu závislá a opojná.

s hraným úsměvem je srostla

a duše její nedokáže klidně spát

kdysi milá, teď cizí tvář

ze zrcadla na ni hledívá.

chladný pohled, vyhaslé oči

prý kdysi patřily milé dívce.

Co se s ní stalo, kde duše její bloudí?

V ulicích špíny, drog, chlastu a hamby?

S rukama v klíně počítá šrámy života

v záporných cifrách topí se skoro oddaně.

že už je jen stínem se sklenkou vína

a na vině jsou všichni jen né ona.

tak kde se do hajzlu stala chyba

ta co ji zbavila života i iluzí?!