Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Proč by tohle měl někdo chtít číst?

01. 06. 2010
4
31
1581

(Jestli používáte Internet Explorer, bude vám to z nějakého důvodu dělat bordel u všech mých textů, ale tenhle to chudák odnesl nejvíc.)

I.

 

Literární akademie. Středa  večer. Kyselé kafe z automatu.

A tuchoměřický klášter. Devatenácté století. Vyhlídka před kostelem.

 

Proč by tohle měl někdo chtít číst, zeptala se ho.

Simona v zelené armádní bundě, třímilimetrové vlasy odbarvené na blond, martensky na nohou. Pod tlustým svetrem se uvolněně houpou plná ňadra.

Na tom mi nakonec vlastně nezáleží, pomyslel si, zatímco srkal. Hlavní je, že já to strašně chci napsat.

 

Tuchoměřický farář Jan Nepomuk Chmelnický stál na vyhlídce a díval se do kraje; vál mírný vítr a knězova černá sutana mírně povívala, vzduch voněl kouřem a syrovou podzimní hlínou. Dávné vzpomínky se mu honily hlavou, Kateřininy vlasy a její červené pentle, které sušila na vrbě nad potokem, blýsknutí lýtka pod krajkou vykukující zpod červené sukně a smích dětí na stráni, ke kterým vesele běžela a volala na ně a mávala červeným šátkem. Kateřina milovala červenou a Jan ji vždycky v této barvě viděl, oblečenou do červené, červenolící a zadýchanou, červenající se, s odleskem červánků v očích. Vzpomínal na krávy na pastvě a jejich sytou mléčnou vůni, na Kateřininy odhalené, silné ruce s pevnými prsty, jak tahají za plné vemeno a mléko stříká do bandasky. Vzpomínal na chuť čerstvě nadojeného mléka na jazyku a na bílou kapku na rtu Kateřiny, smějící se oči a červený jazýček, který se vynořil ze rtů a kterým kapku mléka slízla. Vzpomínal na touhu, kterou neuměl přesně pojmenovat, ale která ho strašně drtila, zatímco Kateřina utíkala k vesnici a smála se. Vzpomínal na bolest a přitom ji stále cítil v prsou, tísnící a dusivou. Ani dlouhá léta zasvěceného života nedokázalo zbavit jeho lásku ke Kristu lásky k ženě.

 

Tenhle obraz Jana, jak hledí na vesnici a vzpomíná na dny svého mládí, se Radimovi vybaví vždycky, když na svůj román myslí. Jan je vysoký, přísný a asketický a je mu vlastně podobný. Jen je ve všech ohledech víc než Radim. Vyšší. Asketičtejší. Svatější.

Nevnímá chodbu akademie kolem sebe, má plný nos podvečerních vůní vesnice, kostelního chladu navlhlých kamenů, vyčpělého kadidla. Skoro ten vítr cítí sám, na tváři slzy, které mu vhání do očí. Nebo jsou to slzy letité bolesti kněze Jana, kterou Radim tolikrát denně hluboce prožívá?

 

Vopakujou se ti tam slova, řekla mu. Červená a mlíko furt dokola. To neumíš vůbec škrtat?

(To přece vytváří tu atmosféru, nechápeš? Krev a mléko. Ale o tom ty nic nevíš.)

Vždyť je to příšernej kýč, přidal se. Mirek ve značkových džínách a ležérním saku, brýlích s hranatými obroučkami. Touha, kterou neuměl přesně pojmenovat, ale která ho strašně drtila, šmarjá, Radime. Proč tu Kateřinu docela normálně nepřefiknul?

Nikdy nenašel odvahu jí to říct. Pak si vzala jiného a on se stal knězem.

Blbost.

Jo, přidala se. Jestli ho teda měla ráda, proč to nevzala do svejch rukou?

To dívky přece nedělají, ohradil se.

Proboha, Radime, ty seš sto let za vopicema.

 

Radimův podnájem, čtvrtek večer. Krucifix na stěně.

 

Sláva Otci i Synu i Duchu svatému.

Přitom myslí na Simonu, nahrbený štíhlý pas, když se malátně zvedala ze sedu, nahý zadeček se zlehka otřel o Radimův klín. Ještě teď cítí v dlaních pichlavé špičky Simoniných vlasů.

Takhle se ženská přece nemá oblékat. Jako kříženec mezi vojákem a trestankyní.

Žena má mít dlouhé vlasy a červené pentle. Má vonět po větru a loukách a ne smrdět po cigárech. Má se smát dívčím zvonivým smíchem a ne se opile pochechtávat a citovat Simone de Beauvoir.

Pane Ježíši, odpusť nám hříchy, odříkává šeptem a dívá se na kříž. Hrozně se zlobí sám na sebe, že se nedokáže na modlitby pořádně soustředit.

Letitá bolest kněze Jana ho tlačí v kalhotách.

 

II.

 

U Simony na koleji. Zapnutý počítač a láhev červeného na stole.

A šedivé sídliště na kraji velkého města, panelový byt přeplněný nábytkem.

 

Radim je idiot.

Nemůže se soustředit na psaní a zírá do staré analogové obrazovky, kouká skrz bílou stránku textového editoru.

Jak je možný, že ještě dneska existujou lidi jako von. Hubený nohy ve vobnošenejch manžestrácích, dlouhý kaštanový vlasy. Barevná pletená taštička vodněkud z výprodeje. Tabákovej pach ubalenejch cigaret a ten jeho věčnej kříž na krku.

Proč si tak podrobně pamatuje každou vrásku toho nezajímavýho vobličeje?

 

Při pohledu na otčíma rozvaleného na gauči s pivem v ruce, jak hlasitě fandí Slávii, se Janě zvedl žaludek. Ucítila náhle fyzický odpor k tomuto tlustému, zpocenému muži, k jeho pleši, pupku pod povytaženým trikem, rozšmaťchaným pantoflím, kyselým kapkám na jeho zátylku a k měsíc nevypranému triku.

Aniž se otočil, houkl od televize: „Tak kde je ta zasraná večeře?“

Z kuchyně se ozvala unavená matka a v šatové květované zástěře, s odrostlou trvalou na šedých vlasech: „Hned to bude! Pojď mi pomoct, Jani!“Jenže v tu chvíli definitivně přetekl pohár Janiny trpělivosti.

Vykřikla: „Ať to tlusté prase zvedne prdel z křesla a přinese si to samo.“

Matka spráskla ruce mokré od vody na nádobí: „Janičko!“ Otcův hlas zahřměl z gauče: „Co si to dovoluješ, ty spratku?!?!“ Ale Jana už byla na cestě do svého pokoje. Odchází, a to hned. Pryč odsud, než se z ní stane stejná onuce, jako z její matky. Pryč do světa, kde jí líní trubci nebudou denně honit pro pivo a na nákup a ráno jí poplácávat po zadku a vést slizké dvojsmyslné řeči.

Halabala naházela prádlo do sportovní tašky a zatímco utíkala ke vchodovým dveřím, dolehl k ní otčímův křik z obýváku: „Kam si myslíš, že jdeš?“Ignorovala ho. Nechala tam matku, ale té už nebylo pomoci. Musela se osvobodit aspoň sama, najít si nové místo na slunci. Překotně utíkala po schodech dolů a myslela na to, jak dnes přespí u kamarádky a zítra si začne hledat podnájem. Bude nezávislá!

 

Já nevím. Vůbec mě to nezaujalo, řekl. Proč bych něco podobného měl chtít číst?

Podle mě je to aktuální téma, ohradila se. Vo holce, co nakonec spálí mosty, dokáže zdrhnout z prostředí, kerý nenávidí, a stane se úspěšnou novinářkou.

To mi vůbec nepřijde jako nosný příběh.

(Blbec. Kašle na něj. Bude nezávislá!)

Samý klišé, ozývá se z kouta Mirek, arogantní jako vždy. Tohle už tu stokrát bylo. Utlačovaná matka, chlípnej otčím, čučení na fotbal s flaškou piva v ruce, šmarjá Simono. Vymysli konečně něco originálního.

A je to poplatné době, přidává se Radim, jako vždy nesnesitelně spisovně. Tuctová feministická propaganda. Nuda.

(Hlavně že ta tvoje sračka je zábavná. Chudáček starej katolickej panic a jeho dávná láska v červenejch pentlích a s kozama plnejma mlíka.)

Simona spustí oči z monitoru a napije se vína. Myslí na Kateřinu, přezíravě se ušklíbne a přitom se uvnitř žere.

Von ji snad miluje. Vlastní literární postavu!

A snaží se nevzpomínat na to, jak nádherně ji bolel Radimův tvrdý ocas hluboko v břiše.

Nesmí na to myslet. Je to pasé. Dokáže žít svou sexualitu jako chlap a nezamilovat se po jedný noci.

Zvlášť po takovýhle noci, sakra.

 

Ráno, černé presso bez cukru v podchodu u metra. Sežmoulaná stovka v kapse.

 

Dívá se na mumraj osob hrnoucích se z vestibulu a do vestibulu, zatímco stojí frontu v trafice.

Prosím, obrací se na ni prodavačka už podruhé. Netrpělivě.

Á dvojku a červený Marlbora.

Fronta otráveně funí. Na co ta holka myslí?

Pořád ten Radimův pták. Nevěřila by, že s takovou opicí dokáže tak tvrdě a hladově přirážet.

Popadne noviny a podá přes pult bankovku, rozhněvaná sama na sebe. Nesmí dovolit chlapům, aby jí takhle vpadali do života.

Bude nezávislá!

 

III.

 

Dopoledne, Mirkův byt, latté z vlastního stroje na kávu. Notebook otevřený na designovém stole.

A literární akademie, středa večer.

 

Ti se budou tvářit, až jim to přinesu přečíst, pochechtává se v duchu, přitom hledá v šuplíku telefon na Pizza Go home. Dneska určitě frutti di mare. Je co slavit.

Ráno volal nakladatel, knížka je ready a de do tisku. A přidal hromadu gratulací za včerejšek – Mirkova prvotina získala cenu za objev roku. Proč na tý akademii ještě studuje? Vždyť by tam moh jít klidně učit. Je uznávanej spisovatel. Celebrita, intelektuál, umělec. Už dával i interview.

Ale teď zpátky do práce, ať je sranda. Třeba to nikdy nevydá, ale za výraz na ksichtech Radima a Simony to stát bude. Popíše přesně, jak se to stalo. Jak šli po tvůrčím psaní na pivo. Jak se ožrali a skončili u něj doma. Jak Radim píchal Simonu zezadu, zatímco ona kouřila Mirkovi ptáka. Jak se ráno probudili nahý a s příšernou kocovinou.

Jak otřesená Simona hrála tvrďačku a Radim mazal do kostela ke zpovědi.

 

Mirek stál u okna sám a smál se. Viděl je oba, jak spěchají ulicí, každý jiným směrem, a snaží se po sobě neohlížet. Bavilo ho to. Odteď už na sebe budou myslet jenom s pocitem šílené trapnosti.

Mlčky se míjet na chodbě.

Těšil se, jak to nechá uzrát a pak pozve Simonu na kafe. A vyspí se s ní znovu. Myslel na její oči, které se mu bořily do koulí, zatímco polykala jeho sperma. Bůh ví, jestli vůbec vnímala Radima, který byl v tu chvíli nebi rozhodně blíž, než v těch svých pitomých modlitbách.

 

Pořád to není oukej, pořád se mu tam nedaří pořádně dostat Simoninu fascinaci a Radimův odpor. A sebe, jak se jim směje. Dostal chuť brnknout Simoně a pozvat ji na rande hned. A odpoledne se nenápadně zmínit před Radimem.

Ale ne, bude lepší nic neuspěchat. A v klidu se celé dopoledne věnovat povídce. Začíná se docela slušně rýsovat.

I když pořád na sto procent neví, jestli to má vůbec smysl. Teda kromě toho, že vyvede z míry tamty dva. Bude to dost trendy?

Jako jo, musí zkrátit věty, udělat mnohosmyslnej otevřenej konec a pořádně to proškrtat. Dobře ví, jak psát, aby se to kritikům líbilo. Ale pořád pochybuje, jestli to téma vůbec stojí za to.

 

Proč by něco takovýho měl někdo chtít číst?


31 názorů

Díky za reakci! :) Jsem ráda, že i takovéhle deset let staré texty pořád fungujou. :)


Penumbra
23. 03. 2022
Dát tip

Četlo se mi to hodně dobře. Zaujalo mě na tom to, jak originálním způsobem pracuješ (ve vzájemné kombinaci) s tématy, která jsou "skutečná a otřepaná" - natolik skutečná, častá a existující, že "kdo by o nich chtěl číst?" :) Když to napíšeš takhle, tak já ano :) Snad jsem srozumitelná :)


reka
21. 07. 2010
Dát tip
Zrovna u tohohle textu mě překvapuje, že ho moc lidí nečetlo, čte se to vcelku lehce, a není to ani moc dlouhý. Spíš si toho nevšimli. Asi je škoda, žes nenominovala tenhle místo Křidélek, nominace většinou přitáhne víc lidí, třeba mě:)

Díky za kritiku. :) Taky si myslím, že je to jeden z mých nejlepších textů, rozhodně je nejpropracovanější a strávila jsem nad ním nejvíc času. A paradoxně samozřejmě patří k těm nejméně úspěšným. Je to normální, že nejvíc tipů sklidí průměrná věc psaná narychlo a spíš z legrace (narážím na svoje Kuřecí křidélka), zatímco vážněji míněných textů si čtenáři skoro nevšimnou?

reka
21. 07. 2010
Dát tip
Tohle je slušné. Pro mě nejlepší povídka z těch, které jsem od tebe četl (i když jsem přečetl jen asi čtyři). Ten nápad se střídáním textů, z kterého se něco vyvozuje o charakterech a které posouvají děj, je dobrý, a dobře je to zakompovaný do povídky. Výstavba povídky se mi vlastně líbí nejvíc. Marvin ti vyčítal někde výš, že mu vadí, žes použila ten nejapný text Radima hned na začátku - což mně naopak přišlo fajn, nalákalo mě to. Hodně mi u tebe vaděj postavy. To nejsou postavy, to jsou karikatury. Neuvěřitelně plochý. Většinou mají jen jeden jediný atribut, a ten je definuje kompletně, včetně všech klišé s tím spojených. Tady v téhle povídce je to poprvé, kdy mi to ale vadilo celkem málo. Asi proto, že je celá povídka jasná satira.

Valerie: díky za kritiku, jsem ráda, že trochu zaujalo aspoň na první čtení. StvN: potila jsem krev, když jsem to vyráběla, a podruhé, když jsem to zkracovala, a je to na tom prostě vidět. Je to proškrtané na dřeň a psané jako jeden z mála mých textů úplně bez entusiasmu, ale jak říkáš, je to vlastně cvičení. Pravý opak Ďáblovy duše nebo těch starých fantasy sraček, co mám na blogu (viz autorská stránka) - psaných s gustem a láskou, ale úplně bez řemesla. Tak teď sama nevím, jestli je to vůbec posun. Ale něco jsem se na tom určitě naučila. Díky za reakci. :)

StvN
30. 06. 2010
Dát tip
Fajn. Tohle už podle mě vypadá víc jako povídka. I když trochu jako cvičení. Doufám, že studuješ na akademii, to bych ti popřál hodně štěstí, ale budiž. Ačkoliv jsem se ztrácel v postavách a fakt jsem se nechtěl vracet, abych si na prstech počítal, kdo zrovna jakože promlouvá, tak jsem to přečetl a celkem mi to nepřišlo špatné. Nepřijde mi to tedy ani moc zajímavé. Mně osobně chybí takový ten pocit, který mi říká, že tam někde za tím textem na mě kouká autor. Ale to je fuk, pokud šlo jen o cviko. Poměrně dobře jsi zapracovala i tu erotiku, nebo jak to říct. Sice moc nevěřím tomu, že takhle někdo přemýšlí, ale není to násilné, třebaže výrazy jsou silné. Podle mě by z toho šlo nakonec vydolovat něco mezi erotickou a mainstreamovou literaturou. Takový trochu sprostý Viewegh. No uvidíme.

Slíbila jsem, že se později vyjádřím, ale když se teď k textu vracím po čase, už mi nic neříká. Pardón. Kouzlo prvního čtení je pryč a na druhé se text nedotýká ničeho, co by mě zajímalo. Původně mě asi zaujala ta Literární akademie úplně na začátku, čekala jsem, co z toho vyleze, jestli třeba ironie nebo nepůjdem až do absurdna, ale to se nestalo, aspoň já to v tom necítím. Hrátky se syžetem já ráda, ale musí se v tom skrývat obsah, se kterým bych se ztotožnila. To se mi tady nestalo. Mám problém s charakterizací postav, nějak jim nevěřím, nepřijdou mi dostatečně věrohodní. To je ovšem můj problém, když někdo píše o povrchních lidech, nejsem schopna prozradit, jestli je autor popsal tak špatně, nebo tak dobře, že jsou mi naprosto lhostejní. Jako kritika nic moc, ale snad to k něčemu bude. Když ne, jako bych tady nebyla. Přeju pěknej večír.

S těžkým srdcem - Křidélka.

Pomerančové děkuju za návrh na nominaci - a teď teda nevím, co s tím. Tenhle text je podstatně propracovanější a promyšlenější, řekla bych i kvalitnější, zatímco Kuřecí křidélka jsou nenáročné porno psané impulsivně a bez velkých literárních ambic. Zase když se podívám na počet tipů u obou textů, tak vedou jednoznačně křídla. Což je dilema - mám nechat nominovat text, kterého si víc vážím, nebo ten, který si myslím, že má spíš šanci vyhrát? Marvine, já si to ještě rozmyslím a napíšu. (Pokud jste to někdo četl obojí, budu vděčná za váš názor.)

StvN
27. 06. 2010
Dát tip
Bylo by fajn domluvit se na jednom textu. Pokud rozhodne sama autorka, je to nejlepší.

Aha, nevěděla jsem že už má hěco nominovaného ani že se smí od jednoho autora jen jeden text. Ok, nechává to na vás.

No, mám IE tak mě torchu štvaly ty nesmysly co tam sypal navíc, ale dlao se to vydržet. Málem mě odradil název, zapůsobil na mě tak nějak ve smyslu: ach jo další kdo předem svojí povídku shazuje aby přitáhl zájem. Když jsem začala část, musela jsem ale změnit názor. Napsáno dobře podle mě. Dobře nahozené postavy i zajímavý námět. Navíc se to dobře čte, tempo tak akorát. Líébí se mi to. Mohu ji navrhnout do POvídky měsíce?

Alojs
17. 06. 2010
Dát tip
máš pravdu, mám už třetí prohlížeč a už je to v pohodě. jednalo se o explorer. trpěl jsem. v opeře je to fajn. takže beru zpět :)

Tak jsem se koukala, jestli to nemůže být prohlížečem. Jasně, ty máš (nebo jsi měl) Explorer, viď? V tom to teda dělá neuvěřitelné prasárny. Já používám Firefox (reklama reklama :DD) a s tím není nejmenší problém a i ty entery jsou vidět. Díky za upozornění.

Kumulace textu do jednoho bloku? Víc enterů? Cože? Mě to přijde hodně rozsekané, odřádkované a docela přehledné, ale možná se ti to zobrazuje jinak než mně...? Díky za tip, i za ten pod Valentýnem. :)

Alojs
15. 06. 2010
Dát tip
koncept dobrý. ono je fakt zřejmý, že umíš psát, že umíš kamuflovat jednoduchou story složitějším vzorečkem (to strašně kvituju). Co mi naopak dost vadí - to je kumulace textu do jednoho bloku bez separačních mezer. Nevím, jak ostatní, ale já se místy dost ztrácel a tvůj text jsem musel číst 2x. Přičemž... i při těch čteních jsem se častokrát vracel zpět. Tady je to jen otázka vícera enterů. VT Martin má možná v lecčems pravdu, mě ten úvodní odstavec naopak neodradil. Připomněl mi jedné mé dílko, které bylo - pravda - koncipováno s naprosto jinou náladou. Tak přece jen tip. V záplavě zdejších nedonošených povídek je tohle přece jen jiná váhová kategorie.

kachen
03. 06. 2010
Dát tip
wau...tak který vyhraje...tvrdý kritik či docela výřečná autorka, která si umí obhájit své?? Daleko víc než ten text mě vzala vaše kritiky :)

Budu tedy podrobnější, ať lépe vidíš, co přesně komentuju: Nevím, do jaké míry je šťastné začít text syntetickou citací... - ano, možná to není úplně šťastné. "kapku na rtu Kateřiny, smějící se oči a červený jazýček, který se vynořil ze rtů a kterým kapku mléka slízla. Vzpomínal na touhu, kterou" (mimo jmenované: rtů, rtů, kterou, kterou, kterou...) Tahle věta mi připadá nesmyslná: "Ani dlouhá léta zasvěceného života nedokázalo zbavit jeho lásku ke Kristu lásky k ženě." Buď je to láska ke Kristu, nebo k ženě. Takže bych to nějak přeskládal, napsal jinak. Radíš mi, abych tyhle věty přepsala. Já ti říkám, že jsou chybné záměrně. Stejně jako u věty "Z kuchyně se ozvala unavená matka a v šatové květované zástěře, s odrostlou trvalou na šedých vlasech:" Teď ten zbytek: V rozhovoru o prvním textu píšeš: "Proč tu Kateřinu docela normálně nepřefiknul?" / "Proboha, Radime, ty seš sto let za vopicema." Ale ten text je o něčem z 19. století. Když už to nedochází spolužákům, proč se nehájí, proč je rozhovor utnut? "Proč myslí na Simonu?" Tak to by mě nakonec neudivovalo, ale nějak jsem celou dobu nenacházel motivaci, proč si začne něco s holkou, která se mu vlastně nelíbí, aspoň to tak vypadá nebo není vykresleno, že by byla jeho typ. Opilectví potom považuju trošku jako záchrannou berličku. Na obě tyto otázky můj text velmi podrobně a přesně odpovídá. Jestliže jsi tam ty odpovědi nenašel, tak jsi asi nebyl ochoten se do textu více ponořit. That was my point.

Marvine, veškeré stylistické chyby a neobratnosti v těch kurzívou psaných blocích jsou tam naprosto záměrně. To by mělo být z textu zcela zřejmé. Nerozumím, proč by text měl sugerovat, že Mirek je něco "víc", protože nosí značkové džíny. Ostatně na konci se jasně ukáže, co je Mirek zač. Jinak ve vší úctě, všechny ostatní připomínky mi nepřipadají moc k věci. Buď jsi ten text už předem četl s tím, že to bude špatné, a vidíš ho tímhle úhlem, nebo jsi dopředu odmítl na svět, který popisuju, přistoupit. Zejména na to, jak úzce je autor provázán se svým textem, ať už popisuje něco z 19. století nebo ze žhavé současnosti. No ale koneckonců, proč bys něco takového měl chtít číst? :)

Hm, rozhodně mi to v hlavě nějak utkvělo. Přečtu si to později znova a potom udělám závěr.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru