Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVčera večer nebo za rok nebo kdykoli?
Autor
Radost
Magické šiky se vyrojily ze svých sídel a strhly všechny přehrady, bránící jim ve vstupu. V chaosu se smísily duše živé i mrtvé. Bludné bytosti z říše mrtvých se přicházely ohřát do svého někdejšího domova a živí se je snažili usmířit oběťmi. Když nastal úsvit, mrtví se vrátili zpět do své říše. Začalo zimní období, v němž se všechno uzavřelo do sebe. P.S. Je to relativně dlouhý text. Doporučuju ho číst trpělivě...pokud ho budete někdo číst...
Věnováno milované Aničce, sdílící mé magické Noci
Začátek
/Tma.
Tma tam kolem mě.
Tma tam ve mě./
Začíná noc, kvílí tramvaj metro autobus
pouliční lampy se rozžíhají
déšť šeptá jména a zpívá nikdy nenapsané básně
opouštím vůni velejemného čaje
stahuji kápi do očí
chvěji se mrazem a sychravem
Vítej, podzime.
/Setkání.
Byli jsme setkáni.
setkáni vláknem světla./
Jsi se mnou - jsem s tebou
slova uprchla do říše mrtvých jmen
bolíš mě, srdíčko, mlčíš na mě
řekni, co se dě...?
tiše! tiše!
už začíná hrát!
spojením rukou a kláves a hlasu
vzniká křišťál
čistý a barevný a smutný a jiskřivý
hladí mou rozbolavělou duši
hladí tvou?
jsi tu?
Pan Klavírista a Básník mě odnáší pryč
tak daleko pryč
jsem sám v sále s ním
sním?
Probouzím?
/Konec.
Konce došli jsme.
Konce koncertu dožili jsme se./
DOMŮ
A teď pryč.
Pryč pryč pryč
Autobus metro tramvaj ujíždí prchá přede mnou
pěšky nohy bolí zima hryže obočí
jsi tu?
jsi tu, A.?
vidíš to nebe?
měsíc a vojska mrtvých útočících na náš svět?
bojím se?
miluji tě?
ne ty nejsi se mnou jsi daleko jinde kde?
jsi jen bludná včela která přiletěla rušit můj klid?
jsi bloud prahnoucí po teple mého srdce?
anděl padlý z té černé poloviny nebe?
/Dnes poprvé jsem viděl černý měsíc
ten který se skrývá
na opačné straně oblohy.
Dnes jsem pochyboval
o tvé existenci
má lásko/
Noc bez světel
Dívám se jak rozestýláš
a vzpomínám na Skácela
utéct už není možné
není a nikdy ani nebylo
je mi zima a tvé objetí je studené
jako jablko
nepůjdu pryč
odejdu hluboko
do smrti
Konec
/mlčení.../
/spánek.../
/bolest.../
/odchod.../
/sbohem.../