Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+15 neviditelných
Poslední setkání
datum / id06.06.2010 / 357652Vytisknout |
autorOldjerry
kategorieMIMO
upřesnění kategorieMimo - to je přesné
sbírkaPříběhy a úvahy,
zobrazeno3724x
počet tipů24
v oblíbených2x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Poslední setkání

Poslední setkání

 

Já to mám jasně namalovaný … trochu rozjařeně řekl po druhé, ale hodně malé slivovici, můj přímý předek na oslavě svých devadesátin, já tu budu do sta... Úctyhodný věk – devadesát….  Moje babička, tátova máma, dosáhla jedenadevadesáti let a byla tím rodinnou rekordmankou.  Tolik jsem to tátovi přál a vlastně sobě a nám všem z širší rodiny. Děda byl standarta optimizmu…

 

Záhy ovšem, snad za rok, se projevil následek dvaačtyřiceti let jeho celoživotní práce -obloukového svařování, spojené s vdechováním zplodin  z obalů elektrod, účinků záření a věčného průvanu v tovární hale. Nedokrvení dolních končetin, následná amputace nohy nad kolenem, za rok druhá a dožívání v GARCu – v geriatrickém a rehabilitačním centru. Nejen ty nohy, ale i vědomí postupně amputoval věk. Desorientovaný táta měl poslední rok potíže s tím, aby nás poznal. Potom měl velkou radost z každé návštěvy, rád se smál a ve zvlášť světlých chvilkách tvrdil, že má ztížené podmínky, ale že »slovo dodrží a do stovky vydrží«.

 

V tu neděli, na kterou nelze zapomenout, si zvlášť přesně vybavoval věci, o nichž jsme už léta nehovořili. Kolik jsem dostal penzi, kolik má on po třiceti letech, jak nám klape rodina (a ona opravdu klape, jenže i kdyby neklapala, stejně bych mu to neřekl), jak se má ten a onen, co nám roste na zahradě a spoustu dalších volovinek, které jsou vláhou i hnojivem vztahu.

 

Návštěvy skončily už před půl hodinou a tak nás decentně upozornila vrchní sestra, že je ráda za naši návštěvu, ale že ústav má svůj řád a »přijeďte co nejdříve znova«. Tak jsme tátovi  dali sbohem, což byla asi chyba. Měli jsme říci nashledanou a třeba by všecko bylo jinak. Následující obrázek se mi vybavuje většinou když skončím den na lůžku, nebo naopak, ráno při prvním procitnutí : Táta sedě podepřen stohem polštářů se smál, mezi smíchem řekl, že se těší na další návštěvu, popřál nám k našemu výročí, které jsme měli další den, v neděli a na závěr nám zasalutoval na naši šedesátikilometrovou cestu zpět, domů…

 

Náramná oslava : po snídani se ozval telefon. Brácha nám oznámil, že před hodinou… No, sakra, byla má první myšlenka – a do stovky schází ještě sedm let… Pak podivná tupá bolest.

U rozptylové louky jsem si statečně zabrečel, v trávě mi mizelo víc, než jsem do té doby tušil. Od té doby uplynulo šest let – napřesrok se naplní ta nedožitá stovka.

 

Vyvodil jsem z toho závěr : žij jako bys nikdy zemřít neměl a když se mi to daří, vždycky nechám tátu, aby mi k tomu zasalutoval…




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

12.06.2010 12:00:56dát kritice tipOldjerry
korektor
Marlav - děkan - to se čte - fakt! - moc dobře :-)
12.06.2010 08:46:38dát kritice tipMarlav
úžasně napsané*
10.06.2010 09:23:25dát kritice tipOldjerry
korektor
avox - ani píp! já to chápu...není třeba nic zdůvodňovat
IIEV - děkan
10.06.2010 08:32:40dát kritice tipavox
Asi bych se měla omluvit za ten holý tip, ale víš, Jaroušku, po přečtení takového příběhu nenacházím správná slova, abych vyjádřila své pocity a v hlavě se rojí myšlenky a vzpomínky...
10.06.2010 02:41:47dát kritice tipImpertinentně infantilní Empatický vůl
t...
09.06.2010 23:36:17dát kritice tipOldjerry
korektor
avox díkkkkk!
09.06.2010 20:55:30dát kritice tipavox
*/
07.06.2010 18:10:55dát kritice tipOldjerry
korektor
Štírko, Zuzulinko, sestřičko - díky, dívky!
07.06.2010 14:54:51dát kritice tipsestricka.slunicko1
***...
07.06.2010 11:23:54dát kritice tipZuzulinka
moje máma vždycky zase říkala, že zemře brzy...ale až tak brzy, to jsem nečekala, bylo jí 56, otci také tak...*
07.06.2010 10:28:16dát kritice tipŠtírka
V lecčems mi to připomělo mého tatínka... hlavně ten srandicismus, salutování, vztah k životu... a to co je nyní a... nebrání potkávat se dál, ale brání obejmout... Krásně jsi to napsal...
07.06.2010 08:19:14dát kritice tipOldjerry
korektor
Norberte, Toscano a Květoni - dík (danke)
07.06.2010 08:13:46dát kritice tipKvětoň Zahájský
Skoro mám chuť srazit paty a zasalutovat.
07.06.2010 01:23:37dát kritice tipToscana
Krásná vzpomínka. Ono to tak asi má být, že se před smrtí člověku rozjasní hlava a uleví se mu, aby ještě mohl vesele pozdravit ty, které celý život miloval a ti na něj pak vzpomínali jako na rozesmátého člověka. V podstatě je to jeho zasalutování a smích jeho posledním dárkem tobě. A k tomu krédu - jo, ono by to tak být mělo, aby člověk usínal a měl své věci srovnané, jako by se ráno neměl probudit. I proto se říká, že nad manželskou vádou by nemělo slunce vycházet, tj. usmířit se před usnutím.
Docela mě to dojalo. *t
06.06.2010 21:47:27dát kritice tipNorbert van der Strudel
Danke sehr und ich wuensche alles gute.

Mein Vater war in dem Krankenhaus wenn ich dein Werk gelesen habe, doch ich wusste nichts davon.

Er is zu Hause schon. Zum Glueck is er gesund.

Takže tak.
06.06.2010 20:45:44dát kritice tipOldjerry
korektor
Všem vám děkuji, jsem rád, že jsem to trefil, jak jsem chtěl.
Norberte - ich gratulier...nebo jinak : šťastnýho a veselýho svátka
06.06.2010 19:18:20dát kritice tipdadadik
*
06.06.2010 18:03:17dát kritice tipBíša
!!! Připomělo mi to mé zesnulé rodiče. Maminka by měla v lednu t.r. 100 let...
06.06.2010 17:07:10dát kritice tiprenegátka
Pěkně napsané.*
06.06.2010 12:37:17dát kritice tipSebastiana
Paráda, to motto se mi líbí.
Ale od jednoho lámy jsem zase slyšela jiné- žij, jako bys měl zítra zemřít. Myslel tím mít uzavřené všechny věci.
Nemyslet na smrt, to je taky dobré...
06.06.2010 12:15:44dát kritice tipNorbert van der Strudel
*
06.06.2010 11:08:20dát kritice tipblboun nejapný
...ano i pro tátu tip, víc se dělat nedá***


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.