Sochy

S křídly,
z tělíček černých můr
a kapek nočních slz
zalité v pavoučím vláknu
       jako sloupy
            zapomenuté katedrály
                     stojí sochořadí.

Poznáváš je?

Podávají otrávená jablka
u hospod v průchodech,
nebo hladí krkavčím drápem
lásku schovanou pod polštář
      když nic nevnímáš
            ani svůj dech.
                      A vůbec:

Vidíš je?

Strachem zahozené sny
ráno spláchnou nedbale,
do hladových kanálů
jako zvratky zrudlé vínem
       z nádražního bufetu
             při cestě zpět
                       od chladné bestie.

Zasnil ses?

Omotán blánami
z kostřiček, rosy a pavučin
vyplivneš holé srdce
na ledovou zaprášenou podlahu       
       a tím dobrovolně
              svým tělem
                        dorosteš katedrálu.       

Místo abys ho daroval
té pravé.