V Opavě

Moje neutuchající paměť říká

Že jsem ji už někde spatřil

Není tomu ani tak dávno

A vidím ji znova

Vypadá stále stejně

Déšť ji smočil vlasy

(Nestihla se skrýt nebo ji nikdo

nechtěl schovat pod deštník?)

Sedí v trolejbuse se smočenými šaty

Zoufalá

a proud větru způsobí

Jak roztomilé …

Mám pohnutky se k ní přitulit

Zahřát její křehké tělo

Ale s ohledem na společenské konvence

Si to nemohu dovolit

Je utahaná

a nechci to říct

Ale, vypadá jako stará panna

Neukojená a nevraživá

To dělají ty šaty, co má na sobě

Mohl bych si ji lehce

představit jako děvku

nebo řádovou sestru

anebo obojí najednou

Zapadá do hluku malého města

naprosto znamenitě

Avšak mohla být také masový vrah

Ti vypadají většinou normálně

jako já nebo ona

Kdybych byl sadista

Asi by mě představa

rozřezaných těl v mražáku

doháněla do nejvyšších pater rozkoše

Ale jelikož je mi násilí ohavné

Mám z této představy strach

Tak raději vystupuji u nádraží

A večerním vlakem těším se domů

Prší a kapky se rozplývají na mém těle

Okna ve vlaku jsou zamlžené

Rychle na ně něco namaluj

dokud se to dá

A za pár dní možná

uvidím ji znova