Pláč a život

Pláč mým životem se stal,

proč však, to nikdo nepoznal,

nepoznal nikdy mou pravou tvář,

ani Ty jí, zdá se nepoznáš.

Já dvě tváře mám,

kterou však z nich já užívám,

snad má první tvář je lepší než ta druhá,

i kdyby první byla příliš chudá.

Má první tvář zdá se býti krásná,

a je v ní cosi, až srdce nad tím jásá,

nevím co je ta věc co činí mě šťastnou,

když všichni za životem jen tiše zhasnou.

Má druhá tvář je asi horší,

ta jen mou trpělivost zkouší,

čeká, kdy se zblázním snad i zabiju,

ale snad ji studenou vodou poliju.

A teď na rozhraní stojím,

protože nevím, kterou z nich si zvolím,

jak rozeznat je můžu, pláčou obě,

snad kvůli lásce, kvůli Tobě?

Tak pro kterou se mám rozhodnout,

nebo se na všechno vybodnout,

když nemůžu se rozhodnout, nemám proč žít,

už otvírám okno a chci vyskočit...

Co dál... co dál dělat mám,

snad padat volným pádem,

nebo proskočit vodopádem,

zemřít se mi nechce a to mi věř,

i když možná je to lež jak věž.